Když Nathanael vstoupil večer do ložnice, Amanda již spala. Nebo to alespoň předpokládal. Najednou si nebyl jistý. 

Ležela na posteli, zcela odkrytá, a na sobě měla snad nejsvůdnější noční košilku, co jí koupil.

 Změřil si ji pohledem, a zamračil se. Zpod košilky vykukovali její kalhotky, ale její krásné pozadí, stejně neschovali. 

Je možné, aby si s ním opravdu jen hrála? Jestli ano, bod pro ni, protože ji to spolkl, i s navijákem. A naopak, jako blbec, si ho tu před ní hodí. 

Vřítil se do koupelny. Dal si sprchu, ale s ledovou koupelí, již se neobtěžoval. Za prvé, to stejně nebylo co platné, a za druhé, byl rozhodnut přijít na to, jak to je.

V očích mu zajiskřilo při představě, že by zjistil, že má Leon pravdu. Tentokrát by si pohrál on s ní, a to tak, že by ho prosila na kolenou, aby ji konečně vysvobodil, z toho slastného trápení. 

Bude prosit. Bude škemrat, žadonit, plakat touhou. Bude prosit o přídavek. S tímto předsevzetím, se posadil vedle ní na postel.

 Ležela na boku, a pravidelně oddychovala. Přejel prsty po jejím těle. Od chodidel, přes lýtka a stehna, až k jejímu zadečku. Pohladil ho přes látku kalhotek, a Amanda se zachrula. 

Zmáčkl ho mezi prsty a sklonil se k ní. Odhrnul její košilku výše, a začal ji líbat všude, kam dosáhl. Opatrně ji překulil na záda, a Amanda otevřela oči. 

„Nathanaely." Vydechla, a v jejích očích, spatřil i náznak touhy. 

„Chci tě, zlatíčko." Zamumlal do její kůže, a nepřestával ji líbat na břiše. 

„Vážně? Chceš mě?" zavrněla a protáhla se jako kočka tak, aby ho snad ještě více rozpumpovala.

 Vzepřel se na pažích a podíval se jí do tváře.

„Víš přeci, že ještě nemůžu." Mrkla na něj a vztáhla k němu ruku. Dotkla se jeho rtů, a pak pohladila jeho svaly na hrudi. 

Sykl, když zmáčkla jeho bradavku, mezi prsty. 

„Jsi si jistá, zlatíčko?" procedil skrz zuby, ztěžka.

 Byl opět připraven, se s ní milovat. A najednou si snad byl i jist, že si s ním opravdu jen hraje. Posadil se, a pak ji bez dalšího varování, stáhl kalhotky. 

„Nathanaely..." vykřikla, „víš přeci, že mám periodu!"

 „Nevadí mi to." Zavrčel a roztáhl ji nohy. 

Snažila se je semknout k sobě, to ji ale nedovolil. Držel její stehna pevně v dlaních a zadíval se na provázek, mezi jejíma nohama. 

Zřejmě si toho všimla, protože do široka rozšířila oči, a evidentně začínala panikařit.

 „Již jednou, jsem ti řekl, že není nic neobvyklého na tom, se pomilovat i přes tvoji periodu. Nevadí mi to, zlatíčko." Usmál se a pevně semkl rty. Již si byl jistý. Hrála si s ním. 

Vklínil se mezi její nohy, a jednou rukou, uchopil provázek mezi prsty.

„Opovaž se!" vykřikla vyděšeně, „krvácím, Nathanaely!"

 „No a!? Myslíš, že jsem nikdy neviděl krev?!" Zamračil se, a zatáhl. 

Amanda vykřikla.

Nathanael vytáhl tampón z jejího lůna a ve tváři mu zacukalo. Samozřejmě, že byl cela čistý. 

„Tak ty máš periodu?!" řekl přísným, a skoro zuřivým hlasem.

 Amanda zalapala po dechu. Jeho výraz, ji řekl, že se má určitě bát. V očích mu planulo, ve tváři cukalo, a měl pevně semknuté rty. 

Vytočila ho k nepříčetnosti. A když její pohled sklouzl mezi jeho nohy, pomalu vykřikla, a v jejím lůně se rozlilo horko. 

Byl připraven. Ne! Byl více, než připraven. 

Byl vytočený. Rozzuřený. Nadržený. Zcela zbaven jakýchkoliv zábran.