„Dám si sprchu, zlatíčko, a hned jsem u tebe," vydechl Nathanael, když přišli do jejich ložnice, „nemůžu se dočkat, až budu v tobě."

 Amandě po tváři, přelétl potutelný výraz. Líbilo se jí, jak je vzrušený. Ale ještě více se jí líbila představa, jak ho dusí, ve vlastní šťávě. 

Oblékla si svoji krátkou, noční košilku na ramínka, ale nechala si schválně kalhotky. Zaujala pokud možno, co nejvíce sexy pózu na jejich posteli, a zavřela oči. 

Snažila se pravidelně oddychovat, aby Nathanael nabyl dojmu, že usnula. 

Najednou ucítila, jak se postel prohnula, a dotyk jeho horkých rtů, na svém rameni. Vlhká stopa jeho jazyka, pokračovala po jejím krku, až k hlubokému výstřihu.

Zasténal, když odhrnul látku, a přisál se k její bradavce. 

„Zlatíčko," vzdychal do její kůže, „jsi nádherná. Překrásná. Moje." 

Jemně jí skousl bradavku, až Amanda vykřikla, a podívala se do jeho vítězoslavného výrazu tváře. 

 „Chceš mě?" vydechla. 

„Víc, než to! Potřebuji tě! Musím tě mít, nebo se určitě už zblázním." 

Amanda se na něj podívala provokativním pohledem. Strčila do něj tak, aby ho převalila na záda. 

Pak začala jemně přejíždět svými prsty, po jeho těle. Od krku, po jeho hrudi a prsou, a po jeho břichu. 

Jeho kalhoty, už mu stáli v pozoru pěknou dobu. Zasténal, když zajela rukou pod lem, jeho pyžamových kalhot. 

„Je vážně neskutečný." zašeptala, když ho vzala do ruky, a přejela po celé, jeho délce.

 Pak se posadila a stáhla mu kalhoty. Do široka rozšířil oči a zalapal po dechu. Už byl pomalu na pokraji svých sil.

 „Pane bože, musím tě ošukat, nebo zešílím." Zavrčel, a převalil ji pod sebe.

 Začal ji líbat, jako zběsilý. Jedním pohybem, z ní serval její košilku.

 „Proč..., proč, máš kalhotky?!" pomalu vykřikl zděšením, a zatáhl za jejich lem. 

Vůbec nedbal jejího nesouhlasu, a strhl je z ní, jako pominutý. 

„Nathanaely..., počkej..." naoko rozhořčeně, zaprotestovala Amanda, „já nemůžu. Nemůžu se milovat." 

Nathanael zprudka vydechl. „Proč?" přeskočil mu hlas. 

„Mám svoji periodu."

 Chvíli se na ni díval, jako na zjevení. Několik dlouhých vteřin, zpracovával tu informaci, než mu to konečně došlo. 

Výraz jeho tváře, Amandu málem rozesmál. Zoufalý, skoro nepříčetný výraz, objevil se mu na obličeji. 

Roztáhl ji nohy, jako kdyby se chtěl přesvědčit, že nelže. Když spatřil provázek, mezi jejíma nohama, zoufalé zasténání, vydralo se z jeho hrdla.

 „Ale...,to mě..., mě to nevadí zlatíčko," dostal ze sebe, „vzít si tě můžu i přesto. Víš, že se říká, že má žena ještě o mnoho intenzivnější pocity, když si ji muž vezme při její periodě?"

 Zadíval se na ní tak prosebně, jako pes, prosící o svou kost, až Amanda měla co dělat, aby se udržela. 

Jen zadoufala, že ho nenapadne, ji tampón vytáhnout, aby nezjistil, že si s ním hraje, a že žádnou periodu nemá. Semkla nohy k sobě, protože se jí zdálo, že zrovna to, by udělal. 

„Ale Nathanaely..., krvácím..., to..., to ne..." 

Zamračil se na ní. Pak se k ní sklonil a políbil ji na rty, jakoby doufal, že ji snad přesvědčí.

 „Zlatíčko..., to já vím. Ale jak říkám..., nevadí mi to. Chci tě!" 

„Ale já..., já necítím se na to, mám menstruační bolesti, Nathanaely."

 Nathanael do široka otevřel oči. Najednou jakoby zapomněl dýchat.

 „A jak..., jak dlouho, zlatíčko," dostal ze sebe konečně, „jak dlouho, míváš periodu?" 

„Tak..., pět, šest dní?"

 „Šest dní?!" vykřikl, a prohrábl si zoufale vlasy.

Až jí ho bylo líto. Vypadal jak před zhroucením.

„Můj bože, zlatíčko. Asi zešílím," zasténal, „co mám dělat kruci, když jsi mě snad uhranula." 

Seděl před ní jako hromádka neštěstí, ale jeho penis, to stále zřejmě ještě nepochopil. Byl připraven, a napumpován k prasknutí. 

„Vyhoň si ho, pro mě," vydechla Amanda vzrušeně, „udělej si to sám, Nathanaely. Chtěla bych se koukat, jak si ho sám honíš." Podařilo se ji ze sebe dostat, a cítila, jak ji v lůně, při té představě zacukalo.

 A když si představila, jak se bude tvářit, až zjistí, že si s ním hrála, a co ji jistě provede, nebyla daleko od svého orgasmu.