Ještě než došlo k večeři, Amanda se vřítila do koupelny. Srdce ji bušilo z představy, co se jí honilo hlavou. Chtěla ho přimět k šílenství. 

Vytáhla z krabičky tampón, a zasunula si ho mezi nohy. Tak aby provázek, z její vagíny, byl na první pohled patrný, až se jí bude dobývat do kalhotek. 

On přeci jistě neví, kdy měla svoji poslední periodu, a tudíž, ji to určitě spolkne, i s navijákem.

 Seběhla do jídelny zrovna ve chvíli, kdy Nathanael s Leonem vstoupili do dveří. Oba dva, se zastavili, a dívali se na ni, jako na zjevení. 

Nathanael polkl a přejel ji pohledem. Byla nádherná.

 Její napuchlé rty, značky na krku, a šrámy po těle, mu rozbušilo srdce. Hned si představil, jak k nim přišla. 

Jistě se mu při té představě, zvýšil tlak. A to, že si je tak hrdě nese, a vůbec se za to nestydí, ho vzrušilo ještě více. 

„Jsi nádherná," zabublal, když k ní přistoupil, a jemně ji políbil na rty, „víš, že nyní, už nikdo, nemůže pochybovat o tom, že jsi moje?" Políbil jeho rudou značku, na jejím krku, a po té rudé šrámy, na jejích ramenou.

 Amanda mu vpletla prsty do vlasů, a polibek mu náruživě vrátila. 

„Samozřejmě, že to vím," zašeptala u jeho ucha, „nedokážu vyhnat celý den z hlavy vzpomínku na to, jak jsi ve mně, Nathanaely," přitiskla se pánví k jeho tělu, „na to, jak cítím, až pomalu v krku, když je ve mně, ten tvůj obrovský, tvrdý, jako kámen a..." nedopověděla. Odpovědí, ji bylo Nathanaelovo vzrušené zasténání.

 Cítila na svém břiše, i přes látku jeho kalhot a jejích šatů, že se mu postavil. 

„Můžu podávat večeři, pane?" ozvala se Alžběta. 

Oba dva, jakoby si teprve nyní uvědomili, že nejsou v pokoji sami. 

„Ano, Alžběto." Přispěchala Amanda s odpovědí, když viděla Nathanaelův výraz. 

„Chci tě, zlatíčko," zaúpěl Nathanael, skoro nešťastně, „také jsem tě nemohl dostat celý den z hlavy. Nedokázal jsem se soustředit na práci. Pomalu ani myslet." Zamračil se.

 Byla to pravda. Už jen pouhá vzpomínka na to, jak ho znovu provokuje a svádí, ho přiváděla do stavů, podobnému šílenství. 

Jeho tělo, si snad dělalo, co chtělo. Stále si připadal, jak něčím nadopován. 

Ano, milovali se poprvé, po dlouhých měsících, ale přesto? Neměl by mít už alespoň trochu dost? Však mu pomalu permanentně stál. 

Od té doby, co ji odnesl do sklípku, až do teď, snad bylo jen málo světlých chvil, kdy by dokázal myslet na něco jiného, než na to, jak ji šuká. 

Dokonce i dnes, na jednání, s jedním, z jeho obchodních parterů. 

Onen muž, se netajil svou náklonností, k ženskému pokolení, a nikdy nezapomněl dát k dobru, nějakou z jeho historek. 

A tak, když začal vyprávět o tom, jak si užil noc vášně v jednom ze sado maso salónů, kde pořádně zmrskal svoji subinku a povodil si ji na vodítku, najednou Nathanael vystřelil ze dveří, jako když do něj střelí.

 Leonovy, bylo hned jasné, co se stalo, ale onen muž byl značně překvapen. Nathanael to málem nerozdýchal. 

„Kurva, Leone," řekl, o něco později svému bratrovy, „asi brzo zešílím. Ještě se mi nestalo, abych si ho musel vyhonit na záchodě. Vůbec nevím, co se se mnou děje."