Když se Amanda druhý den probudila, Nathanael už byl pryč.

Vůbec nechápala, svoje rozpoložení. Jen při pouhé vzpomínce na to, jak se milovali, se jí rozbušilo srdce, jako o závod. A když si vzpomněla na to, co s ní dělal, rozlilo se jí mezi nohama, příjemné horko. 

Ale ať se snažila napínat svou paměť sebelépe, stále poslední věc, jakou si pamatovala, byla jejich svatba. 

Jen malé náznaky záblesků, jako kdyby občas proběhli její hlavou. I když jeden rozdíl zde byl. Myslela nyní na něj jinak.

 Už jí nebyl tak protivný, jako na začátku. Dokonce mu i věřila, že ji opravdu miluje. Nyní by mu neodpověděla, že ho nemiluje, mlčela by. Protože sama nevěděla, co cítí. 

A začala i přemýšlet o tom, že by k němu opravdu lásku, mohla dříve cítit. 

Dala si uklidňující koupel, a když se spatřila v zrcadle, srdce se jí rozbušilo znovu. 

Rty napuchlé, po celém krku rudé, vášnivé značky od Nathanaelových zubů. Na ramenou, zádech i prsou, se na její bílé kůži, krásně vyjímali dlouhé šrámy, od střapce rákosky. A i její zadeček, byl stále celý rudý a plný šrámů.

 Bylo ji jasné, že každý ihned, musí poznat, co se mezi nimi stalo. Ale vůbec ji to najednou nevadilo. Naopak. 

Zatoužila po tom, ho znovu vyprovokovat. Jeho vášeň, ji tak vzrušovala, jako nic na světě. Ale ještě více, ji vzrušovalo, ho dráždit. Popouzet, a hecovat. Provokovat. 

Však jeho vášeň, náruživost, a jeho touha, za kterou se ale vůbec nestyděl, se jí tak líbila.

 Naschvál, se oblékla tak, aby až přijde domů, si ihned všiml, jak po jeho milování, dopadla. Cítila, že ho to vzruší. A že ho vzruší i to, že se za to nestydí. 

Vysoko si vyčesala vlasy, aby značky na krku, se lépe vyjímali. Na sebe si vzala krátké šaty nad kolena, s úzkými ramínky a hlubokým dekoltem, takže šrámy na ramenou a v dekoltu, byli zcela patrné. 

Když sešla dolů, pomalu se schylovalo k večeři. Seběhla do obývacího pokoje, a když k ní Suzan vzhlédla, všimla si jejího zkoumavého pohledu.

 „Vypadáš, jako kdyby tě přepadla tlupa upírů, Amando. Nebo jako kdybys vylezla, z sado maso, salónu." usmála se na ní potěšeně. 

Ten pohled, ji opravdu těšil. Už kvůli Nathanaelovy. Však několik posledních měsíců, to bylo skoro nesnesitelné. Trápil se, a ani po té, co ji přivezl domů, a zjistil, že ztratila paměť, se to moc nezměnilo. 

Vůbec ji Amandina vizáž, nepohoršovala. Leon, měl podobné choutky, tak věděla, že zcela jistě netrpěla. Naopak. 

„Řekni, již sis na něco vzpomněla? Na cokoliv? Třeba se ti po vašem milování, trochu rozjitřila mysl." 

Amanda zatřásla hlavou k odporu. „Zatím ne, ale..." přisedla k ní, „řekni..., vždycky se mi to tak líbilo? Mám pocit, že nedokážu vyhnat z hlavy představu, jak si mě bere. A toužím po tom, zas a znova. Stále. Pořád! A ještě více, mě vzrušuje představa, že ho vytáčím k nepříčetnosti."

 „Myslím, že je to v pořádku. Byli doby, kdy tě Nathanael, nepustil z postele, několik dní."

 Amandě zajiskřilo v očích. Zvýšil se jí dech, když si představila, jak ho dožene k nepříčetnosti. 

A dostala plán. Vzrušující plán, kterým ho hodlala dostat do stavu naprostého zoufalství.