Nathanael Amandě nadzdvihl bradu rákoskou. 

„Tak ty bys chtěla mít navrch nad svým pánem?" jeho oči zajiskřily vzrušením, „nemůžu říci, subinko, že by se mi ta představa zamlouvala." 

Přejel střapci rákosky po jejím obličeji. Pak ji bez varování šlehl do zad. 

„Klekni si, a vystrč na mě zadeček!" přikázal.

 A když Amanda udělala, co říká, znovu ji šlehl přes záda. „Pořádně!" zavelel, a když poslechla, šlehl ji přes obě půlky. A znovu a znovu. 

Šlehal ji tak dlouho, dokud neměla zadeček rudý, a plný šrámů, od kožených střapců.

 „Líbí se ti to?" 

„Ano, můj pane." Vydechla Amanda, aniž by zvedla hlavu. 

„Mohl bych ti někdy dovolit to potěšení, mít nade mnou navrch. A když budeš hodná, možná to i udělám," vydechl vzrušeně, „dovolím ti svého pána, trochu rozmalovat a dráždit. Ovšem, již jen pod mým dohledem. Protože subinko, jsem to já, kdo je tady dominant. Ne ty! A nikdy nebudeš!" Chytil ji za vlasy a donutil ji, aby vstala.

 „Na kozu!" procedil skrz zuby. 

Poslušně udělala, co po ní žádal. Ruce ji svázal před sebou, a přitáhl ke kovové obruči, s tělem skloněným, a zadečkem vysoko vystrčeným vzhůru. Nohy ji připevnil do připravených nástavců, a přivázal pevně pouty. 

„Musím tě potrestat, za to, co jsi provedla," zabublal vzrušeně, „víš sama, moc dobře, že jsi dráždila hada, bosou nohou. Řekla sis o to sama." 

Rukama pohladil její půlky, a stiskl je mezi prsty. Hnětl je dlaněmi, a pak jeho ruka, zajela mezi její nohy. 

„Jsi tak vlhká. Připravená. A já tě teď zlatíčko, pěkně ošukám, do obou dírek." 

 Vytáhl tubičku lubrikantu, a jemně, namazal její řitní otvor. Stáhl si kalhoty, a pak bez jediného slova, přirazil do její vagíny. 

Zařval jako lev, a začal se ihned, zuřivě pohybovat. Nebyl jemný. Nebyl ohleduplný. Byl hrubý, a bral si, co potřebuje. 

Pak z ní vyklouzl, a přirazil do jejího análu. Znovu, začal divoce přirážet. Chtěl ji. Chtěl všechno. Chtěl zprznit její tělo, a ukázat ji, kde je její místo. 

A jí, se to líbilo. Opravdu ano. Vzdychala, a pomáhala mu přírazy své pánve, co ji pouta dovolili.

 Oba dva, byli na hraně své touhy. On potřeboval cítit svou nadvládu, a ona svoji podřízenost jemu. 

Tak, to bylo správně. Již když ji viděl poprvé, věděl, že je taková. Taková, jakou ji potřebuje mít. On měl své zvrhlé choutky, a ona mu je ráda povolila.

 Ano, snad byl opravdu zvrhlí. Ale pouze způsobem, který vyhovoval jim oběma. Ona věděla, že za její hranice, nikdy nepůjde. Věřila mu. Bezmezně, a on to poznal. A to ho snad ještě více vzrušovalo. 

„Udělám se ti do zadečku, zlatíčko." Vykřikl, a otřásl se v návalu vyvrcholení. 

Když nabyl trochu koncentrace, vyklouzl z ní, a uvolnil její pouta. Pak se svezl k zemi, a přitáhl si ji do náručí. 

Zadíval se jí do očí. Dívala se na něj vlahým, a oddaným pohledem. 

„Miluji tě, zlatíčko. To je prostě nesporný fakt," zamyšleně přejel prstem, po její tváři, „možná bych ti příště, dovolil, i trochu tvé nadvlády, zlatíčko. Ale jen, když si to zasloužíš! Neočekávala, jsi doufám, že za to, co jsi provedla, bych ti to dovolil?"

 Amanda zatřásla hlavou k odporu. Samozřejmě, že ne.

 Líbilo, se jí, ho dráždit. Líbilo, se ji testovat jeho hranice. A popuzovat ho, proti sobě. A přistihla se, že se to zřejmě stává, její závislostí. 

On byl rozený lovec, a ona lovená zvěř. Měl to v krvi, s tím ani nechtěla, nic dělat. Vzrušovalo ji to, tak, jak to bylo. 

Ovšem otestovat jeho hranice v tom smyslu, zda by se kvůli ní, nechal ovládnout, spoutat, být v jejím područí, bylo tak lákavé, že již nyní, se jí v hlavě usídlila nutkavá touha, to udělat.