Nathanael se přiřítil do jídelny s Leonem v patách. 

Amanda se Zuzan seděli již za stolem, a Alžběta se chystala pomalu vydávat večeři.

 „Budete večeřet, pane?" Řekla evidentně překvapeně Alžběta, když si ho prohlédla.

 Byl bos, do půl těla nahý, a na sobě měl jen tmavé džíny, kde se ani neobtěžoval si zapínat opasek. Jeho výraz připomínal výraz, raněného zvířete. 

„Samozřejmě," procedil skrz zuby, „za chvíli jsme tu." Řekl, a vytáhl překvapenou Amandu za ruku ze židle. 

Kdyby neměl takový hlad, odtáhl by ji rovnou do ložnice. Ale byl ve sklípku prakticky tři dny, a celou dobu, nic nejedl. 

„Nathanaely," vykřikla Amanda, když ji popadl za ruku, a táhl ji směrem ke své pracovně, „co chceš dělat?!" 

„Co chci dělat?!" skoro mu přeskočil hlas, „kurva, Amando. Musíš mi od toho pomoci!" řekl skoro šíleně a zbouchl dveře, „už hodinu mi stojí, a nemůžu se toho zbavit! Připadám si, jako kdybych spolykal plato viagry, kruci!" 

Amanda se podívala do jeho rozzuřené a zoufalé tváře, a po obličeji ji přelétl úsměv. Nedokázala se tomu ubránit.

 „Však on tě přejde smích, zlatíčko." Zavrčel, a jedním tahem ruky, smetl všechno ze stolu. Pak ji vysadil na stůl a stáhl z ní kalhotky. 

„Nathanaely, počkej..., však je večeře a..."

 „Jo, kruci! Však to bude hned! Jsem tak vzrušený, že jsem za pět minut," cedil skrz zuby, „ale neboj se, po večeři, ti veškerou tvoji péči, stokrát oplatím!"

 Třesoucími prsty, si rychle stáhl kalhoty trochu níže, a bez varování, do ní vstoupil. Zařval jako lev, když dorazil až po kořen. Ihned se začal zuřivě pohybovat.

 Oba vyvrcholili současně. Jejich steny a výkřiky, byli jistě slyšet až do jídelny. 

Nathanael se chvíli snažil nabýt koncentrace. Pak se postavil a natáhl si kalhoty. 

„Pěkně sis to zavařila, zlatíčko," řekl ještě značně zadýchaně, „to co jsi udělala, ti nemůžu jen tak odpustit," vydechl u jejího ucha, „čeká tě trest. A tentokrát..., si dám opravdu záležet. To si piš!" Oči mu zaplanuly, když si ji změřil pohledem. 

„To doufám." řekla ale Amanda a vyzývavě, se na něj podívala tak, až Nathanaelovy, opět spadla brada. Přejela mu ukazováčkem po spodním rtu, a pak po hraně jeho čelisti, až k jeho krku.

 „Očekávám odvetu, zlato. A samozřejmě předpokládám, že se vynasnažíš ze všech sil."

 Nathanael zprudka vydechl. Chytl její ruku, a divoce se jí podíval do očí. „Budeš prosit na kolenou, zlatíčko."

 Opět ho dráždila. Nemohl tomu prostě věřit, ale měl strach, že snad ani nedokončí svou večeři. Protože to, jak ho dráždila, ho tak vzrušovalo, že si prostě nemohl pomoci.

 „Kurva!" zavrčel, a popadl ji zamračeně za ruku. 

Odtáhl ji do jídelny a přistrčil ke stolu. Skoro ani nevnímal co jí. Ani se neobtěžoval si dojít pro tričko. 

A Leon se Suzan, se také neodvážili ani ceknout. Napětí z obou dvou, bylo zcela patrné. Byli jak nabití energií. 

A když Amanda pod stolem sundala svou botu, a nohou zajela k Nathanaelovu rozkroku, pomalu mu zaskočilo.

 Vyvalil na ní oči, které ale vzápětí ztmavly touhou, a v předzvěsti něčeho, čeho se snad Amanda, začala i trochu obávat.