„Nech mě být! Pusť mě!" křičela Amanda a zuřivě ho bušila pěstmi do zad. 

Nathanael jen něco zavrčel a praštil ji přes zadek. Prošel vinicemi, a zabočil okolo sklípku. 

Aniž by se zastavil, sebral na stěně visící provaz, a pokračoval dál. Sešel po schodech jeho vinného sklepa, a zamířil do poslední, ze tří místností. 

Zde byl jeho osobní ráj. Luxusně vybavená místnost, s koženou sedačkou, otomanem a stolkem. A několik polic, jeho nejluxusnějších vín. 

„Co si sakra, myslíš?!" vyjela na něj Amanda, jako čertík z krabičky, jen co ji postavil na zem.

 Postavila se bojovně proti němu a vystrčila bradu dopředu. 

„Výborně, jsem se bavila. Ten chlap, se mi sakra líbil," křičela na něj, „ a tobě může být fuk, s kým tancuju! Můžu si dělat, co chci!" zamračila se na něj. Nemohla si pomoci, ale dělalo ji dobře, jak byl naštvaný a rozzuřený. 

„To se kruci pleteš!" procedil skrz zuby, a přejel ji rozzuřeným pohledem.

 Amanda mu zašermovala prstem před očima, a dloubla ukazováčkem do hrudi. 

„To ty, se pleteš!", vyprskla, „jestli si myslíš, že mě nějak dokáže rozhodit to, že jsi šel za děvkama, tak to jsi na velkém omylu! Je mi fuk, s kým šukáš, sakra! Kam toho svého ptáka..." nedopověděla. Nantanael, ji rozzuřeně přirazil ke zdi a chytil ji pod krkem. 

„Tak tobě nevadí, s kým šukám? Nezdá se mi!" vydechl ji do tváře, a mírně přitlačil. Zalapala po dechu a zaházela sebou, v jeho sevření, „žárlíš, zlatíčko!" procedil skrz zuby. 

„Ani omylem! Na tebe?! Nemůžu tě vystát! Ty..., ty..." 

Nathanael přišpendlil její ruce nad její hlavou ke zdi, a vrhl se na její ústa. Hladově. Zuřivě. Divoce, plenil její rty.

 A Amanda po několika vteřinách vzdorování, mu začala polibky vracet, stejnou měrou. 

Nebyl něžný. Byl hrubý, divoký, vášnivý. A Amandě, se to evidentně líbilo. Vpletla mu prsty do vlasů, a po té, ho vší svou silou odstrčila a přirazila jeho, ke zdi. Aniž by se na moment od sebe odpoutali. 

Nathanael zabručel a znovu se s ní přetočil. Surově ji přimáčkl na stěnu a líbal ji jako zběsilý. Jedna police s víny, se sesunula pod jejich bojem k zemi.

 „Kruci, moje nejluxusnější víno." Zavrčel do jejích úst. 

Ještě několik minut, spolu vášnivě bojovali, jako šílení. Pak se Nathanael zadýchaně odtáhl, aniž by ji pustil a sáhl vedle sebe, na jednu z polic. V ruce se mu objevil nůž. 

A k Amandině překvapení, strach necítila. Najednou věděla, že by jí nikdy neublížil. 

Zasunul čepel nože, pod ramínka jejích šat, a přeřízl je. Pak ho zasunul do žlábku, mezi jejími prsy, a celou látku šatů, od shora dolů, rozřízl, jedním tahem. 

Amandě bušilo srdce, jako o závod. A když stejným způsobem, rozřízl i ramínka její podprsenky a její kalhotky, sotva popadala dech. 

Odhodil nůž a přitlačil ji znovu ke zdi. 

„Tak ty říkáš..." vydechoval pomalu a naštvaně, pár milimetrů, od její tváře, „že ti je jedno, kam strkám svého ptáka?!" Ve tváři mu zacukalo zlostí. Sáhl do jejího rozkroku a strčil do něj dva své prsty. 

Amanda se neubránila vzrušenému výdechu. 

„Není ti to, kurva jedno! Není ti, kurva fuk, koho šukám! Chceš, abys to byla ty! Jsi tak vlhká. Připravená. Pro mě!" 

Amanda se pokusila zatřást hlavou k odporu, a dát najevo svůj nesouhlas. Začal ale svými prsty pohybovat, a ona znovu nahlas zasténala a pánví, mu začala vycházet vstříc.

 Spokojeně se usmál. Pak ji kousl do ušního lalůčku, a přisál se k jejímu krku, aby si ji označil.

 „Zasloužíš pětadvacet na holou!" zašeptal u jejího ucha horce, „zasloužíš trest, zlatíčko! A já ti ho dopřeju! Dopřeju ti výprask, zlatíčko, protože vím, že po tom sama toužíš!"