Byla již hluboká noc, když Nathanael, vstoupil do ložnice.

 Jednání, s představiteli mafií, se protáhlo, a on byl k smrti unavený. Od té doby, co přivezl Amandu domů, vlastně z toho kolotoče vyjednávání, nevyšel.

 Bylo opravdu štěstí, že jeho jméno, má takovou váhu. Že z něj mají obavy, protože i když se může zdát, že mafii není nic svaté, tak jejich zákony, jim jsou nade vše. 

Nikdo z nich, jak tam seděli, by si nikdy nedovolili, ze strachu o to, aby nepřišly o svou tvář a vážnost, to co on. Nechat si ženu, kterou poskvrnil někdo jiný. 

A on byl rozhodnut neustoupit. Za žádnou cenu. I když ho to stálo víc, než si myslel. Musel být ještě tvrdší a neústupnější. 

Zamířil rovnou do koupelny. Strhal ze sebe oblečení a vstoupil do sprchy. Nechal horkou vodu, stékat po svém obličeji, snad několik minut.

 Cítil se tak vyčerpaný, že měl pocit, že musí usnout dřív, než dolehne do postele. 

Už toho na něj bylo moc. Nejen jeho vyjednávání s mafií, ale doma, zase nekonečný boj, s Amandou. 

Celou dobu, se jí ani nedotkl. A vlastně už to bylo skoro tři měsíce, co se spolu milovali naposledy.

 Někdy měl pocit, že její blízkou přítomnost, bez toho, aby se jí dotkl, prostě nedokáže vydržet.

 Oblékl si pyžamové kalhoty a vstoupil do ložnice. Spala. Lehl si vedle ní.

 Dnes mu doktor sdělil, že je zcela v pořádku. Že jen musí zapracovat na tom, aby si vzpomněla. Nervózně si prohrábl rukou vlasy. Toužil po ní.

 Jako vždy, spala celá odkopaná, a vystrkovala na něj, svůj zadeček. Přidušeně zasténal.

 Najednou se zachrula a otočila se. Pomalu ani nedýchal. A všiml si, že ani ona. 

Vzhlédl, a rozbušilo se mu srdce. Dívala se na něj, s doširoka otevřenýma očima.

 „Nechtěl jsem tě vzbudit." Zabručel. 

Nervózně se ošila a posadila se. „Ty..." zašeptala, „budeš chtít sex?" 

Nathanael překvapeně povytáhl obočí. Srdce mu nyní bušilo tak, že si byl jistý, že to musí poznat. A i jeho penis, se při té představě, postavil do pozoru. 

Vůbec nechápal, co to do ní vjelo. Ale všiml si, jak si ho prohlíží. Jeho nahou hruď. A když její oči zabloudily k jeho kalhotám, zrudla. 

„Jestli nemáš v úmyslu, mi ho poskytnout, není dobré, abys s tím začínala, zlatíčko." Vypravil ze sebe. 

Amanda sklopila zrak. „Vím, že jsem tvoje žena. A ještě jsme neměli..." na moment se zarazila, „ještě jsme spolu nespali. A vím, že jako tvoje manželka...." Podlomil se jí hlas.

 „Věř mi, že jsme spolu spali snad tisíckrát, zlatíčko. Tvé panenství, jsem si vzal o naší svatební noci." Povzdychl si. 

Byl již z toho unavený. Říkal ji to snad už stokrát, ale zrovna dnes, neměl náladu, a už ani sílu, to opakovat. 

„Já jen..., že vím, že je to moje povinnost. Tedy..., že jako tvoje manželka. Manželka mafiána, znám, své povinnosti, a měla bych ti poskytnout..." její zrak sklouzl opět k jeho vybouleným kalhotám. 

Nathanael zprudka vydechl. „Chceš říci, že mi poskytneš sex, protože vidíš, že mi stojí, kruci?!" vyprskl a posadil se proti ní. 

„Samozřejmě," zamračila se, „jiný důvod nevidím."

 Nathanael nevěřícně vyvalil oči. Zasáhla ho přímo do srdce. 

„To je mi líto, Amando," řekl o poznání tišeji, „myslíš, že stojím jen o to, abych se uspokojil na tvém těle? Abych kruci, dostal svýho ptáka, do tvý horký kundy?" Opovržlivě si odfrkl a vyskočil na nohy. Byl skoro rudý vzteky.

 „Nikdy, jsem nestál jen o tvé tělo, Amando. To bys měla pochopit i přesto, že si nic nepamatuješ. Jsi dost inteligentní na to, abys chápala, že kdybych chtěl, už jsem tě kruci dávno ošukal!"

 Strhl ze sebe kalhoty a začal se oblékat. Měl zlost. Na ní, na sebe. Na celý svět.

Ranila ho tak, jak ještě nikdo. Při představě, že by si ji vzal, jen proto, že mu stojí, a ona mu laskavě poskytne své tělo k ukojení, se mu chtělo zvracet.

 „Kam..., kam jdeš?" zašeptala. 

„Myslím, že ti do toho nic není, Amando," odvětil, a pokračoval v oblékání, „ale jestli to chceš vědět..., tak za děvkama, sakra!"