Dva měsíce po té. 

Nathanael měl pocit, že to byli nejdelší dva měsíce, jeho života.

 Když jednoho dne, Amanda zmizela, nedalo mu moc práce, zjistit kam. A když ho po té, kontaktoval i její otec s výčitky svědomí a obavami, o svou dceru, byl si jist.

 Nebylo ovšem tak jednoduché, od Condella Amandu dostat zpět. Jeho první pokus, vyšel naprázdno.

 Ihned po tom co zjistil, že se nachází v Condellově haciendě, se pro ni vydal.

A bylo mu jedno, zda mu něco hrozí, nebo ne. Chtěl ji zpátky. Za každou cenu. 

Jenže Amanda, jakoby ho ani neviděla. Dívala se skrz něj, nepřítomně a letargicky. 

„Zeptej se jí sám, jestli chce jít s tebou." Ušklíbl se tehdy Condello.

 Měl z Nathanaela obavy, ale dělalo mu dobře, když ho vidí takto. Přijel na jeho haciendu, značně rozladěn, a evidentně se o svou ženu bál. To poznal, i přes svou zvrhlost. 

Velký boss Nostra Destino, měl poprvé za tu dobu, co ho znal, v očích strach. Strach, o svou ženu.

 Už to, že ho dostal do takového stavu, mu dělalo dobře. 

Jenže Amanda, s ním musela  jít dobrovolně. Ovšem dostatek drog a výhružek. Pár kopanců a facek, ji přinutilo mluvit tak, jak si přál. 

„Nechci se k tobě vrátit, Nathanaely. Už nikdy!" řekla a Nathanaelovy, jakoby se zhroutil svět.

 Nemohl nic dělat. On si ovšem nedokázal vůbec představit, že by o ni přišel. Miloval ji.

Miloval ji tak dlouho a beznadějně. Tak dlouho, na ní čekal, a nyní, by o ni měl přijít? To by nikdy nepřipustil. Nikdy, i když věděl, že potupa, a hanba, která se snese touto vendetou na jeho hlavu, bude veliká. 

On, se jí ale prostě nedokáže vzdát. Ani za tu cenu. 

Když vstoupil podruhé, do Condellovy haciendy, byl rozhodnut, neodejít bez ní. Ať by ho to stálo cokoliv.

 „Amanda je nyní moje, Nathanaely Cromwelle," zašklebil se Condello, „a ani ty, s tím nic neuděláš." 

 „Myslíš?!" procedil skrz zuby Nathanael, a přistoupil až k němu, „neodejdu bez ní, ať se ti to líbí, nebo ne!" Mluvil klidně a s respektem. Z jeho postoje, a odhodlání, šel strach. 

„Tak se jí zeptej." Zaskřehotal Condell, už o něco mírněji.

 „Zapomínáš asi na to, kdo jsem," řekl Nathanael a jeho oči zaplanuly vztekem, „zapomínáš na to, co dokážu. Přede mnou se neschováš, Condell. Já jsem zákon. Já jsem nejmocnější, z celého podsvětí. A když budu chtít, rozmáčknu tě jako červa, na svém podpatku!"

 Pomalu se k němu krok, po kroku přibližoval. Oči mu plály a ve tváři mu cukalo. Vypadal nebezpečně a odhodlaně.

 Bylo mu všechno jedno. Bylo mu fuk všechno, kromě jediného, získat svou ženu zpět. 

Chytil Condella pod krkem. 

Šest bodyguárdů, přítomných v místnosti, se ani nehnulo. A stačilo málo. Jen aby jeden z nich, dal znamení, k přestřelce.

 Jenže Condell, si to neodvážil. Moc dobře věděl, co může ztratit. Ani jeden, z předních bossů mafie, by se nepostavil proti Nathanaelovy. Byly by na jeho straně. Věděl to.

 To on, měl pod palcem všechny kontrakty, smlouvy. Veškeré dění v podsvětí, i v nejvyšších kruzích politiky. To on, tahal za nitky, a udával směr dění. A měl pravdu, to on, byl zákon. Patřilo mu celé město, a neměl proti němu šanci. 

„Je to má vendeta." Vydechl Condello, když ho Nathanael, přitlačil ke zdi a trochu ho přidusil.

 „Můžu tě zabít, a nikdo ani nemrkne, Condello! Ani jeden s tvých bodyguárdů, se nedovolí postavit na tvou stranu. Tomu věř! Všichni vědí, co dokážu. Jak dokáži být důsledný, v tom co chci!" vyprskl. Ještě jednou na něj zatlačil, a pak ho s opovržením pustil. 

Nikdo v místnosti, se ani nehnul. Ani Amanda, stojící v rohu místnosti. Nepřítomně koukala před sebe, a snad ani nedýchala. 

A ani Leon. Znal svého bratra. Byl takový, jak říká, ale nyní bylo vidět, že mu na ničem nezáleží. Zcela vypnul svůj obranný mechanismus a soustředil se jen na to, ji získat zpět. Jakoby mu nezáleželo už na tom, zda při tom nějaká z kulek, zasáhne jeho hlavu.

 Pak Nathanael sáhl ke svému pasu a vytáhl pistoli. Condello se ani nehnul. Přilepen ke zdi, ani nedýchal, ale jeho obranný mechanismus fungoval. A ten mu říkal, že pakliže se pokusí o obranu, a dá ochrance znamení, zemře. 

Nathanael na něj namířil pistoli. „Mohl bych tě zabít, ty zkurvysynu! Ale já si tě vychutnám jinak, tomu věř! Budeš litovat dne, kdy ses narodil. Budeš litovat dne, kdy sis dovolil, postavit se bossu mafie Nostra Destino Nathanaelu Cromwellovi!" 

Pak se otočil a zmáčkl spoušť. Ricardo, jako zrádce, stojící mezi Condellovýni muži, padl mrtev k zemi. 

Pak pokynul Leonovy. Ten vzal letargickou Amandu do náručí. Vůbec se nebránila.

 Otočil se k odchodu, ale ve dveřích, se ještě obrátil na Condella. 

„My, jsme spolu neskončili, Condelle. Chtěl jsi mě připravit o můj majetek, a to já neodpouštím. Teď teprve poznáš, co znamená můj hněv, a čeho jsem schopen. Získal jsi nepřítele, kterého sis nepřál. Ale řekl sis o to sám!"