Chvíli si zadýchaně dívali do očí. 

Pak ji Nathanael přitlačil ke kříži, a zvedl její ruce. Jedním cvaknutím, každou jednu, připevnil k jedné straně kříže, nad její hlavou.

 Pak ji roztáhl nohy, a totéž, udělal i s nimi.

 Amanda nyní vysela na kříži, s rukama i nohama, doširoka rozevřenýma, a nemohla se ani pohnout. 

Nathanael vzal ze stěny další, z jeho rákosek. Tentokrát koženou, s dlouhými třásněmi na konci.

 Pomalu ani nedýchala, když ji s ní začal přejíždět po těle. Od krku dolů, přes její břicho, přirození a její nohy.

 Bylo to tak vzrušující. Jemný, lechtavý pohyb, třásní, dráždil její tělo tak, že zvrátila hlavu, a hlasitě zasténala.

 Bylo to neuvěřitelné. A to, že byla znehybněna, a nemohla se ani pohnout, a jakkoliv ulevit svému napětí, bylo o to tím, intenzivnější. 

Dívala se zpod vlhkých víček na něj, a tak moc zatoužila se ho také dotýkat. 

Jeho svaly, se při každém pohybu napjaly, a zahráli skoro koncert, pro její oči. Jeho vzrušená tvář, lehce pootevřené rty, a jiskrné planoucí oči, ji vzrušovali ještě více. 

Chtěla ho. Chtěla, aby si ji vzal. A při každém přejetí třásní po její kůži, po tom toužila více a více.

 Najednou se napřáhl a udeřil. Vykřikla. 

Ale k jejímu překvapení, necítila bolest. Vykřikla spíše z leknutí, ale po těle, se jí ihned rozlil nádherný pocit slasti. 

Znovu udeřil. A pak ještě několikrát. Na její prsa. Břicho, i přirození. Na její stehna. A všude, se ihned objevily, dlouhé, šrámy od oněch třásní.

 Ale skoro to ani necítila. Cítila jen šimravý, štiplavý dotyk, který se ihned proměnil hluboko v jejím těle, v nepředstavitelnou rozkoš. 

Zhluboka dýchala, již na pokraji svých sil.

 „Nathanaeli..., proboha..., vezmi si mě. Nebo zešílím!" vykřikla, mezi výdechy. 

Jeho spokojený, a vzrušený pohled, ji byl odpovědí. Odhodil rákosku a začal její šrámy, přejíždět svým horkým jazykem.

 Přejížděl svými ústy po jejím těle. Od shora, až dolů. Nevynechal nic. Ani kousíček. Poctivě zlíbal celé její tělo, až Amanda měla pocit, že jestli nic neudělá, jistě zešílí. 

Však se ho nemohla dotknout. Cítila vzrušení a chtíč, a nemohla se ani pohnout. To bylo ještě více zničující. 

A když se zabořil svými ústy, mezi její nohy, a začal se s její jeskyňkou mazlit jako smyslu zbavený, připadala si jako před zhroucením. 

Potřebovala ho. Potřebovala ho v sobě. Tak moc, až se to nedalo vypovědět. Bylo to jako šílenství. Jako když se nemohoucí topí, a nemůže se nadechnout. Chtělo se jí křičet. Řvát. Plakat. 

„Nathanaeli!," vykřikla, z posledních sil, „jestli si mě hned nevezmeš, tak tě zabiju!" pomalu nepříčetně, se na něj podívala, a z očí, se jí začali linout slzy. Ani nevěděla proč. Překvapeně zamrkala. 

Konečně se postavil a usmál se na ní. I on byl vzrušený. Jeho kalhoty, pomalu praskaly ve švech.

 „Co pak, zlatíčko?" zavrněl spokojeně, a změřil si ji pohledem. 

Amanda na něj hodila rozzuřený pohled. „Nathanaely, prosím..., nedá se to vydržet," zasténala, „tak si mě kruci vezmi, nebo tě vážně zabiju!" vykřikla pak, s očima doširoka otevřenýma.

 Nathanael se nahlas zasmál, a pak se k ní přiblížil, na pár centimetrů. Dýchal ji do tváře, a díval se jí vzrušeně do očí. 

„Ano, zlatíčko. Tak je to správně," šeptal, do její tváře, „jsi moje. Jenom moje. Patříš mi, zlatíčko. A vždycky budeš." 

Sklonil se, a hladově ji políbil. I Amanda skoro vyhladověle, mu polibky vracela.

Pak se sehnul, odepnul její nohy, a po té, i její ruce. Beze slova ji popadl, a hodil ji na postel, s rudým prostěradlem.

 Strhl ze sebe kalhoty, a pak se nad ní vztyčil, v celé své kráse.

 „Chci tě! Chci tě šukat, zlatíčko. Tvrdě. Hrubě. Chci se tě zmocnit. Chci abys mi patřila beze zbytku."