Když se ráno Nicholas probudil s Avery spící v jeho náručí, pocítil tak neuvěřitelně krásný a podivný pocit štěstí, až se mu rozbušilo srdce. Ležela s hlavou položenou na jeho hrudi, s jednou nohou přehozenou přes něj a spala. On ji objímal svou paží a díval se do její spící tváře. 

Nemohl si pomoci, ale pocit, že už toto někdy pocítil, vkradl se znovu do jeho mysli. Něco tak krásného, jako noc s ní, ještě nezažil. Jejich milování bylo pro něj tak neuvěřitelné, až mu to bralo dech. 

Toužila po něm, stejně jako on po ní, a dávala mu to najevo každým svým pohybem a povzdechem. Nestyděla se za to a on najednou cítil, že je milován. Chtěn, a že existuje žena, která po něm touží. Nebylo to z její strany hrané divadlo, ale bylo to opravdové. Tak opravdové, že zatoužil po tom, to zažít znovu. Zatoužil po tom, ji ve své náruči svírat každé ráno. Probouzet se s ní a každou noc se s ní milovat. 

Jeho přísné šlechtické vychování a jeho čest mu sice velela se držet zpátky. Nikdy se nezpronevěřil svému stavu a vychování a neholdoval milenkám, ale tušil, že k ní cítí něco víc. Nedokázal to popsat, ale také si nedokázal připustit, že by o to přišel. 

Jemně ji pohladil po vlasech a políbil na temeno hlavy. Lehce se zachvěla. Je přeci dospělý muž. Je svobodný a tedy nic nečiní překážku tomu, aby svůj vztah s ní, přiznal. Ať je jakýkoliv. Srdce se mu znovu rozbušilo tím rozhodnutím. Ano, přizná to všem. Učiní přítrž potenciálním nápadníkům, kteří by okolo ní zatoužili kroužit. A každý den ji bude svírat ve svém náručí.

 „Ach, Nicholasi." Zašeptala náhle. Stále ležela na jeho hrudi, jen k němu vzhlížela, a on nezapochyboval o tom, co cítí. Její oči mu to prozradily.

 „Dobré ráno," vydechl, aniž by ji pustil ze svého sevření, „Doufám, že ses vyspala."

 „Ne moc," mrkla na něj, „Ale přesto se cítím tak krásně, jako nikdy v životě."  Polkl a zapátral v její tváři. Najednou dostal strach, zda neodmítne jeho přání. Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy. 

„Já..., nikdy jsem nezažil nic krásnějšího, Avery," dostal ze sebe, „A chtěl bych..., chtěl bych..., aby to neskončilo." Avery se usmála a políbila ho na jeho nahou hruď. I jí, se srdce rozbušilo jako na poplach. Její muž po ní touží. A touží po tom, si ji nechat. 

„Ani já nechci, aby to skončilo, Nicholasi. Milování s tebou bylo překrásné. Mám pocit, jako bych se vrátila domů. Tam, kam patřím. Do tvé náruče." Nicholas přikývl. Však jeho pocity byly zcela totožné. Nedokázal je popsat, ale jakoby této ženě patřil už dávno. Jakoby jeho duše, srdce i tělo, patřilo jen jí.

 „Chtěl bych..., aby ses vedle mě probouzela každé ráno, Avery. Chci tě každý večer sevřít ve svém náručí a milovat tě. Nechci už se bránit své touze, já..."

 „Chci to také, Nicholasi," natáhla se k němu a políbila ho na ústa, když viděla, jak moc se cítí rozpačitě, „A jestli mne chceš..., nic mi nezabrání v tom, se ti zcela oddat."