„Nicholasi, vím, že teď nemáš na něco takového ani pomyšlení, ale myslím, že je to důležité." Řekl Christian, když vstoupil do cely lorda Nicholase a položil na stolek listiny, které označovali jeho, jakožto zástupce ženicha a plnou moc.

„Avery..., stále neodvolala svůj slib?" Vydechl, když vzhlédl od listin na svého přítele, „Budu teď vláčen bahnem a nikdo neví..." podlomil se mu hlas a zničeně se sesunul do židle, „Stále si mě chce vzít?" 

„Jistě že ano. Jak o tom můžeš vůbec pochybovat? Všichni víme, že jsi nevinný. A já udělám všechno, abych to dokázal. Ty teď ale musíš podepsat ony listiny, aby mohla proběhnout vaše svatba. Alespoň v zastoupení, ale i tak bude zcela platná." 

„Víš..., jen jsem doufal, že ještě dokáži zplodit potomka, ale jak se zdá..." 

„No..., to je právě to, Nicholasi. Vlastně se sám divím, že jsi na to nepřišel. Ale jak se zdá, muž je vážně slepý, když miluje," podíval se Christian na přítele provinile, „Zakázal jsem Avery, aby ti to řekla. Bál jsem se, že když to vyjde najevo, budete oba v ohrožení a Rafael Kyngsley, bude chtít Avery zničit, ale ve světle nových událostí..., je zcela nezbytné, abyste se vzali dřív, než by se o něco pokusil."

 „Takže Avery..., já budu mít..." Nicholasovi se podlomil hlas, a do očí mu vstoupily slzy. 

 „Jak se zdá, ano, příteli. Budeš mít dědice. A Avery je přesvědčená, že ti dá syna. Možní i dva." Zamrkal, aby ho trochu povzbudil. Nicholas byl úplně na dně. Takhle zničeného, ho ještě neviděl. Byl zde teprve měsíc, a měl o něj vážné obavy.

 „Za jak dlouho?" vydechl Nicholas, polykajíc slzy. 

„Za tři měsíce. Zdá se, že jsi vážně plodný, stalo se to zřejmě hned, co jste se poprvé milovali."

 Nicholas schoval svou tvář do dlaní a povzdechl si. Svatba v zastoupení, byla jediná možnost, jak se s Avery nyní mohl oženit a jejich sňatek zlegalizovat. Toužil sice po velké svatbě, však se ženil poprvé z lásky, ale nebylo zbytí. Musel z ní učinit svou ženu, a dá-li bůh, jeho syna dědicem jeho titulu.

 „Nemusíš mít obavy," položil Christian ruku na jeho rameno, „nechal jsem tvé panství hlídat, a sám jsem se dočasně přestěhoval do tvého domu, abych měl jistotu, že se nemůže nic stát. Až Kyngsley zjistí, že je Avery tvá právoplatná žena, a že ti porodila dědice, bude zuřit. Na to ale spoléhám..., nemám jinou možnost, než ho vyprovokovat k činu, Nicholasi."

 „Raději tady shniju, než aby se kvůli mně někomu z nich něco stalo!" Vykřikl Nicholas, „To nemůžu dovolit! Nemůžeš je vystavit nebezpečí..., jen kvůli mně!" 

„Hmm," zamračil se Christian, „Zase to děláš?! Zase se hodláš obětovat?! Naštěstí jsi ale zavřený tady, a nemůžeš mi v tom zabránit! Ani Avery. Jestli si myslíš, že by tě tu jen tak nechala shnít, tak to ji sakra ještě neznáš! Je silnější, než vypadá, Nicholasi. A miluje tě!"

 „A já jí..., víc, jak svůj život! A právě proto nemůžu dovolit..." 

„Nic jiného ti nezbývá, příteli. Protože jestli čekáš, že Avery bude přihlížet tomu, jak jejího manžela vedou na popravu, tak to se hodně pleteš! Ani já, to nedovolím! A využiju k tomu veškerých prostředků, ať se ti to líbí, nebo ne!" sevřel soucitně jeho rameno, „A teď podepiš ty papíry. Hned zítra, se pak Avery stane lady Carpenterovou."