„Dobře slečno Farchildová. Připusťme zatím alespoň teoreticky, že bych byl ochoten vás přijmout jako guvernantku pro svou dceru, jaké jsou vaše znalosti?" Lord Nicholas se opřel do opěradla svého křesla a povytáhl obočí. 

„Mé..., mé znalosti?" vydechla Avery a zamračila se. Jeho samolibý výraz ji rozčiloval. Vůbec nechápala, proč stačí tak málo, aby ji tento muž rozproudil krev v žilách. 

„Nejsem nevzdělaná, lorde Carpentere! Můj bratr je vikomt Christian Farchild. Pocházíme s chudého šlechtického rodu, ale o našem původu, nemůže být pochyb. Umím číst, psát, počítat. Dokonale ovládám dvorní etiketu, stolování, normu chování ve společnosti. Vedení domácnosti a kromě rodného jazyka, i latinu." Bojovně vystrčila bradu a Nicholas opět potlačil nutkání, se rozesmát. 

Jak málo stačilo, aby ta hubatá divoška vypěnila. Možná by ho měl popouzet její vzdor, přeci byl lordem, ale líbil se mu její temperament, neskrývaná vášeň a horlivost. Dokonce se přistihl i při tom, že ho napadlo, jak by dokázala být vášnivá v posteli. Díval se na ni, a přemítal o této možnosti a zřejmě se jí zdálo, že jeho pohled značí nedůvěru, protože zprudka vydechla. Vrhla se k polici s knihami, a jednu z nich vzala do rukou.

 „Máte snad pochybnosti, o mých slovech?!" vyprskla a otevřela knihu na náhodné stránce. Nicholas potlačil potřebu jí říci, že ani trochu nepochybuje o jejím vzdělání, protože se vážně dobře bavil. Jazyk této dívky, evidentně neposlouchal její rozum. Její horká hlava, ji nutila jednat dříve, nežli myslet. 

Avery rozzuřeně otevřela knihu, a bez přemýšlení začala číst. Chápala, že vzdělání dívek nebylo obvyklé. Mnohé stále ještě považovali čtení a počítání, za zbytečnost. Stačilo se dobře vdát, ale ona mezi ně jistě nepatřila. 

„Sir Roland netrpělivě rozrazil dveře, a když spatřil nahotu své paní, ztratil veškeré zábrany. Panna Doria byla nádherná. Od kyprých ňader, po tmavý klín a kulatý zadeček. Mužství sira Rolanda se napřímilo a zatepalo..." Četla Avery zuřivě, a teprve po několika větách jí došel význam slov. Zajíkla se a doširoka otevřela oči. Zalapala po dechu a zrudla. Málem knihu odhodila, jakoby ji pálila. 

„Pokračujte, slečno Farchildová," pokynul ji Nicholas, pohodlně se opírajíc do opěradla, s rukama založenýma na hrudi. Musel se ale kousnout do tváře, aby se nerozesmál nahlas. „musím ocenit výběr knihy. A dokonce i váš přednes."

 „Já..., to..., nevěděla jsem..." 

„Chcete říci, že takové knihy nečtete? Myslel jsem, že právě taková literatura, je hlavní důvod, proč se mladé dívky chtějí naučit číst."

 „Jistě že čtu! Chci říci..., občas ano. Tedy..., již jsem takovou někdy..." zakabonila se na něj, protože ji došlo, že si z ní utahuje. Rázně položila knihu na stůl, „Tak chcete mě nebo ne?!" Naštvaně si dala ruce v bok.

 „No...," udusil Nicholas další výbuch smíchu, „jde o to, co mi nabízíte, slečno Farchildová."

 Avery se několikrát zhluboka nadechla. Chvíli ji trvalo, než ji došla jeho narážka. Co si o sobě ten chlap vlastně myslí?! 

„Nic jiného, než službu guvernantky, lorde Carpentere! Na to ostatní, si budete muset znovu zajet do jednoho z vyhlášených bordelů v Londýně. Jako obvykle, předpokládám!" Chrlila ze sebe, ale k jejímu překvapení, nevypadal ani trochu podrážděně. Neměla by si dovolit něco takového, ale prostě si jako vždy, nedokázala pomoci.