„Takže slečno Farchildová, rád bych viděl vaše doporučení." Řekl lord a upřeně se zadíval na Avery, kterou polilo horko. 

Tento muž ji opravdu nepřipadal jako nějaký floutek, mezi které by ho zařadila po jejich nočním setkání. Šel z něj respekt a čišel sebedůvěrou. Na první pohled vypadal jako muž, kterému se dá věřit a který ví, co chce. Byl jistě sečtělí a chytrý, přesto si nemohla pomoci, stále měla nutkání se mu vzpírat. 

„Doporučení?" vydechla zmateně, „Nemám doporučení. Já..., přijmula mne lady Evelyn a..."

 „Dobrá, tak mi řekněte jméno vašeho posledního zaměstnavatele. Spojím se s ním a udělám si obrázek sám." 

„Vy jste můj první zaměstnavatel. Ještě nikdy jsem..." vydechla zcela upřímně, i když cítila, že by měla zalhat. Ale její přirozenost, ji to opět nedovolila. Jeho pozdvižené obočí, a pohled, kterým ji obdařil, jí ale opět rozzlobil.

 Nesnášela onen pohled mužských očí, který viděl v ženě jen objekt své touhy. A takový pohled, vzhledem ke svému vzezření, vídala často. Dokázala je ovšem snadno odrážet. I když ji Christian již několikrát říkal, že přehání a její jednání je mnohdy iracionální, že pod každým mužským pohledem nemůže hledat nějaký podtext, nemohla si pomoci. Vždy vypěnila a vybuchla jako sopka. A pak už bylo pozdě, a Christian žehlil její společenský faux pas.

 „Chcete říci, že nemáte doporučení, ani jste ještě nikdy jako guvernantka nepracovala? Čím myslíte, slečno Farchildová, že mne tedy ohromíte, abych vás byl ochoten přijmout?!" 

Avery zalapala po dechu. Přísahala by, že jeho pohled sklouzl k jejímu poprsí. Ano, byla dosti vyvinutá, ale nebyla to přeci její chyba, ani za to nechtěla platit. 

„Nehodlám vás ničím ohromovat!" vydechla naštvaně, „Jestli narážíte na mou postavu, tak to se pletete! Možná jsem trochu více..., jak bych to..., vyvinutější, než jiné ženy, ale jistě to není moje chyba. A věřte mi..., že dokážu dost dobře zneškodnit každého muže, který by se pokusil zneužít mého pohlaví!" Prskala naštvaně, „My..., myslím..., ženského pohlaví! Tedy..., jakože jsem žena a vy muž. Sakra! Jistě mne chápete?!" 

Nicholas udiveně zamrkal. Měl dokonce co dělat, aby se nerozesmál. A to se mu nestalo už hodně dlouho. Snad dlouhé tři roky. Ale tahle žena, v něm vyvolávala směsice protichůdných pocitů, o kterých si myslel, že už dávno pohřbil kdesi ve svém nitru. 

Byla nádherná. Nebyla snad typicky krásná, jako třeba Naomi, ale měla v sobě něco, co ho přitahovalo. Vzrušovalo, a co ho nutilo myslet na to, jaké by to bylo, se dotknout jejího hebkého a měkkého těla. 

Její tvary byli ženské a bujné, a jemu se to líbilo. A ke svému překvapení zjistil, že až moc. Byla jako stvořená pro rození dětí a pro mužskou rozkoš. Dávno si myslel, že zapomněl na to, co je touha. Co je nutkavá potřeba sevřít v náručí ženu. 

Jeho žena v něm všechny touhy a potřeby zcela zabila. Ano, navštěvoval nevěstince, a to v hojné míře, ale šlo mu jen o ukojení své potřeby. Snad mu to pomáhalo alespoň na chvíli zapomenout na to, jaký byl hlupák. Odehnat svou bolest a žal. Ale od chvíle, kdy spatřil tuto hubatou divošku, jakoby se znovu probralo jeho srdce z dlouhého spánku. 

„Obávám se, že jsem poznal na vlastní kůži, že se o sebe dokážete postarat, slečno Farchildová." Povytáhl obočí a kochal se tím, jak celá zrudla.

 Pohodlně se posadil do své židle a pak k ní opět zvedl zrak. Hodlal si jejich rozhovor trochu užít, a trochu ji potrápit. Jestli to ovšem nebude naopak, pomyslel si.