Lord Nicholas s Christianem poklekli před králem a Christian už nyní věděl, že Nicholas brzy prozře. Král vyhověl jeho přání, udělit slyšení lordovy Carpenterovy, nikdy mu nic neodmítl a plně mu důvěřoval, ale s jeho názorem na to, že by lord měl zůstat v nevědomí do té doby, než prozře sám, nesouhlasil. 

Jako král, měl na to právo. Nedalo se o jeho rozhodnutí polemizovat a mohl jenom doufat, že Nicholas tu zprávu vezme v klidu. Ovšem jistý si tím nebyl. Znal Nicholase a jeho čest a čestné jednání, bylo pro něj vším. 

„Jsem rád, že už jste v pořádku, lorde Carpentere. Alexandr Morwill, mě obeznámil ze situací, ale obávám se, že vaší žádosti vyhovět nemůžu." Řekl král a Nicholas udiveně zalapal po dechu. Něco takového věru nečekal. 

„Ve vší úctě k vám, můj králi, tomu nerozumím. Jsem svobodný muž a lady Avery..." 

„Lady Avery je velmi krásná a obdivuhodná žena, lorde Nicholasi. Měl jsem tu čest se s ní setkat, když mě před časem žádala o pomoc. Poskytl jsem ji svou gardu, a to jen proto, že jsem byl přesvědčen o vaší nevinně," naklonil se mírně dopředu a změřil si lorda zkoumavým pohledem, „Jsme král, a tudíž se nás světské dohody netýkají. Tedy vám říkám pravdu, lorde Nicholasi. Lady Avery se nemůže stát vaší ženou, protože už jí je." Nicholas se zarazil a nevěřícně zatřásl hlavou k odporu. Svému králi se neodvážil odporovat, i když v tuto chvíli přemýšlel o tom, zda se nespletl.

 „Obávám se, můj králi, že se mýlíte, já..." vydechl, ale král ho přerušil pohybem ruky. 

„Tu pomoc žádala pro vás, lorde Nicholasi. Pro vás, jako svého manžela, který byl neprávem obviněn z vraždy. A kdyby vás váš přítel nenašel včas, obávám se, že by Rafael Kingsley dodržel slovo, a dnes byste před svým králem neklečel."

 „Ale můj králi..." dostal ze sebe Nicholas, dívajíc se na něj, jakoby uvažoval o tom, zda právě nepřišel o rozum. 

„Ostatně..." pokračoval král, „Váš přítel, Rafaela Kingsleyho osobně doprovodil na šibenici. Za mého souhlasu, samozřejmě. Udělil jsem vám milost, lorde Carpentere, protože vím, že jste jeden z mích nejvěrnějších poddaných. Znám váš morální status a nepochybuji o vaší cti. Krom toho, se za vás zaručil váš přítel Alexandr Morwiil. A také vaše žena. Nepochybně, vás velice miluje, lorde Carpentere." Nicholas doširoka rozšířil oči. Pak se chytl oběma rukama za hlavu, když mu prudká bolest projela spánky. Zatřásl hlavou a pak pohlédl na Christiana. 

„Tys..., věděl?" Vydechl. Ale než stačil Christian odpovědět, učinil to král za něj. 

„Svého přítele ničím neobviňujte, plnil jen příkaz vašeho doktora, lorde Carpentere. My jsme ale král, a jako takový, máme právo to rozhodnutí změnit a nesouhlasit s ním. A proto jsem se rozhodl, vám říci pravdu. Král nikdy nelže, že ano, lorde Carpentere." Povytáhl obočí a spokojeně se opřel do opěradla svého trůnu.