Nicholas nedokázal přestat myslet na milování s lady Avery snad ani na jedinou minutu. Od té doby, co se u jezírka pomilovali, na to vlastně myslel neustále. V noci se probouzel zpocený a pak vydržel hodiny zírat do stropu a nevěděl proč.

 V hlavě se mu ale čím dál více honily myšlenky, kterým nerozuměl, a které vůbec nechápal. Její tři pihy na zadečku, také neustále viděl před očima. A do mysli se mu vkrádala i neustále další myšlenka. Když jednou pozoroval lady Avery, jak koupe své syny, Williamova piha na jeho malé hrudi. Když ji uviděl, měl v tu chvíli pocit, že se mu hlava rozskočí bolestí. Náhle ucítil tak ukrutnou bolest, a nedokázal si její příčinu vysvětlit. 

I přesto, že z ní ovšem učinil svou oficiální milenku, držel se od ní dál. Jeho čest byla stále silnější, než jeho chtíč. I když pobyt v její přítomnosti, byl pro něj čím dál těžší. A bolestivější. Jeho erekce se dostavila, i v nejméně vhodnou dobu, proti jeho vůli. Jakoby jeho tělo na ni podvědomě reagovalo, a nedokázal to ovlivnit. 

Uběhl však skoro měsíc, a Nicholas se cítil na pokraji sil. Lady Avery se sice snažila mu několikrát vetřít do přízně a dostát svého titulu milenky, ale nechal se zapřít, nebo ji to nedovolil. Nyní ovšem cítil, že už nemá na vybranou. Buď navštíví podnik madam Baterly, nebo využije jejích služeb. A proč také ne, napadlo ho. Však se sama pasovala do onoho postu, tak proč by si bral servítek? 

„Proč se mi stále vyhýbáte, lorde Nicholasi?" Řekla Avery, když se po večeři posadili v salónu. Lady Evelyn už si šla lehnout, a dvojčata už také spala. Christian s Nicholasem popíjeli před krbem whisky a Avery vycítila příležitost. Celou dobu večeře, zdál se jí totiž Nicholas nějak nesvůj. Přeci jen svého muže znala a věděla, že jeho čest je pro něj víc, než jeho potřeby. 

„Neměl jsem zrovna potřebu vás vyhledávat, lady Avery." Zavrčel, aniž by se na ni ovšem podíval. 

„Ach opravdu?" usmála se na něj zářivě. Věděla, že nic jiného, než ho vyprovokovat, ji nezbývá, „Doufala jsem, že vaše slovo platí, lorde Nicholasi." Nicholas prudce vhlédl a střelil po ní rozzlobeným pohledem.

 „Pochybujete snad o mém slovu?!" řekl jízlivě, „Nebo vám chybí se po večerech vkrádat do pánských ložnic?! Nepochybuji totiž o tom, že to je hlavní důvod toho, proč se připomínáte, lady Avery." Změřil si ji opovržlivým pohledem. Nebylo vůbec pochyb o tom, co si o ní myslí, a bylo jisté, že vyvrátit mu to, bude značně obtížné.

 „Nebudu vám vyvracet vaše mylné představy, lorde Nicholasi. Nicméně si myslím, že jednou dojdete k správnému závěru."

 „Ten už jsem učinil! A jsem přesvědčen, že je správný, lady Avery!" postavil se a přešel na druhý konec místnosti, „Tedy jak chcete! Dnes večer vás očekávám ve svém pokoji! Jako svou milenku, samozřejmě. Předpokládám, že mne vaše zkušenosti nezklamou!" Ještě jednou se na ni s opovržením podíval, a pak rázným krokem odešel z místnosti.