„Lady Avery, doktore Howarde." Představil Christian svou sestru, když se usadili v jednom ze salónků. 

„Moc mne těší, hraběnko. Jsem potěšen, že konečně poznávám lordovu ženu," změřil si ji pohledem a pak chápavě přikývl, „možná bude dobré, když budete rozhovoru přítomna. Přeci jen, je to váš manžel. I když nepochybuji o tom, že vás váš bratr obeznámil ze situací." 

„Je něco s Nicholasem v nepořádku?" Nevydržel to Christian. 

„Ach ne. Neobávejte se, vikomte. Lord Nicholas je už naprosto zdráv. Nyní je tu jen problém jeho amnesie. A ta jak jsem řekl, je jedna velká neznámá. Medicína ještě nepostoupila tak daleko, aby mohla zkoumat hloubky lidské mysli. Mohu jen soudit dle několika případů, které jsem měl možnost léčit. Bohužel musím říci, že prognóza je nejistá. Není ani padesátiprocentní naděje, bohužel."

 „Ale..., Nicholas je silný..., naděje tu přeci..." vydechla Avery a snažila se potlačit slzy. 

„To jistě, lady Avery. Dokonce bych řekl, že lordova vůle k životu byla tak velká, protože má vás a své syny. A proto snad i přežil, řekl bych. Ovšem trauma, které prožil, jakoby vypnulo jeho podvědomí. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Musíme tedy doufat, že znovu procitne." 

 „A nebylo by dobré, kdyby věděl pravdu, doktore?" Zašeptala Avery s nadějí. 

„Ne, to v žádném případě. Jak jsem již jednou řekl..., je nutné, aby si vzpomněl postupně. To by bylo až to poslední, k čemu bych přistoupil, kdyby to bylo nutné. Tím myslím, aby vaši synové nepřišli o titul a dědictví, ale já věřím, že tak daleko se nedostaneme."

„Ale kdyby..." zašeptala Avery.

 „Hraběnko..." usmál se doktor shovívavě, „buďte ráda, že váš muž žije. Vytrpěl si hodně bolesti, tak pro vás snad nebude problém nějaký čas počkat." Avery sklopila zrak a najednou se zastyděla. Měl pravdu. Měla svého muže doma, a nyní bylo na ni, aby byla silná. 

„Dobře doktore, ale jak postupovat?" Povytáhl obočí Christian a podal mu sklenku whisky.

 „O tom jsem chtěl s vámi právě mluvit, vikomte. Lord Nicholas se zasekl v době, kdy zemřela jeho žena a zůstal zcela sám. Několik let žil v nefungujícím manželství, kde jeho žena odmítala tělesný kontakt. On to respektoval, a dodržoval přísný celibát. Má tudíž pocit, že milostný akt, si už ani nepamatuje, a že nebude ho ani schopen. Bylo by asi dobré, kdyby...ehm..." hodil váhavý pohled k Avery, ale pak pokračoval, „kdybyste ho coby jeho přítel znovu zavedl do života. Jestli mi rozumíte?"

 „Chcete říci, abych ho vzal do bordelu?"

 „Přesně tak."

 „No to..." vydechla Avery a zamračila se, „to nemyslíte vážně, doktore?!"

 „Naprosto, lady Avery. Nyní mluvím jako lékař, ne jako muž. A lord je jen můj pacient, a tudíž předesílám možnosti..."

 „Ale v onom podniku už byl, doktore, ale obávám se, že to neproběhlo zrovna dle jeho představ," hodil nazlobený pohled na svou sestru, „jeho žena si tam pro něj bohužel přišla." 

„Tak proto..." zalapal doktor po dechu, „něco takového, jsem si myslel. Jeho podvědomí, zřejmě stále pracuje. Jeho silně vyvinutý cit pro čest, mu to nedovolil udělat, když byl konfrontován lady Avery. To ovšem znamená..."

 „Že mě stále miluje, i když to neví?" Zašeptala Avery s nadějí. 

„Snad," připustil doktor, „stále to ale neřeší náš problém." 

„Co když se stanu jeho milenkou já, doktore? Mohl by si připomenout, co ke mně cítil? Prospělo by to k jeho uzdravení?"

 „No..., pakliže byste byla ochotna zapomenout na nějaký čas na to, že jste hraběnka?" pokýval zadumaně hlavou, „A přijmula roli milenky..., respektive, dle lordova smýšlení, lehké děvy? Pak snad ano. Bezpochyby k vám něco cítí, ale bude to těžké, lady Avery. Hrabě je velmi zásadový muž. Má nadprůměrně vyvinutý cit pro čest, a dle všeho..., cítí se teď vámi zklamán. Rozčarován a nejraději by vás vymazal ze svého života. Ovšem touha a chtíč..., pakliže se přičiníte, jistě zvítězí. Pak už je to na vás," soucitně se na ni podíval, „jestli dokážete snášet ponížení a odpor k vaší osobě, protože pro něj budete jen..., děvkou."