Tak jak se cítíte, lorde, Carpentere." Usmál se doktor Howard a vytáhl ze svého kufříku svůj stetoskop. 

Jeho pracovní cesta vedla okolo Kromwelského panství, tak se rozhodl svého nedávného pacienta navštívit. Však si musel i přiznat, že tak těžký a ojedinělý případ, ve svém sanatoriu ještě neměl. 

Dle něho, a dle všech lékařských příruček a jeho zkušeností, by měl být hrabě v době, kdy ho poprvé uviděl mrtev. Tak zřízeného člověka ještě neviděl. A že už ve své lékařské praxi zažil leccos. 

Poznal ale, že tento muž byl nesmírně silný a houževnatý. A dle jeho názoru, nesmírně toužil po životě. Muselo být něco, co ho drželo na živu. 

Vydržet tak nesmírné mučení a bolest, bylo ale také nesmírně stresující. A to byla dle jeho názoru, jedna z hlavních příčin jeho amnesie. Jakoby vypnul mozek, aby přežil. Jinak si to ani on, nedokázal vysvětlit.

 Kromě jeho prakticky celého rozdrásaného a zlámaného těla, utržila i jeho hlava mnoha četné údery. Ty ale nebyli hlavní příčinou ztráty jeho paměti, i když tomu napomohli. Hlavní příčinou byl onen stres. 

„Vcelku dobře, doktore." Usmál se Nicholas, když se položil na lůžko, do půl těla nahý.

„Tak to jsem moc rád. A co intimní život, lorde? Vysvětloval jsem vám, že se ho nesmíte vzdát. Váš penis je v naprostém pořádku. Nemusíte mít tedy obavy." Doktor pohlédl na svého pacienta a jeho výraz ho usvědčil v tom, že uhodil hřebík na hlavičku. Všechno bylo v jeho hlavě. „Opravdu se nesmíte vzdát svého intimního života. Funkce vašich pohlavních orgánů, jsou v pořádku. A erekce se dostaví ve správnou chvíli." 

„To nevím, doktore," zamračil se Nicholas, „Odhodlal jsem se dokonce k tomu, abych navštívil jistý pochybný podnik, ale musel jsem odejít. Najednou jsem měl pocit, že jsem se ženou nebyl tak dlouho, že se mi jistě nepostaví." 

„Jak říkám, je to jen ve vaší hlavě, hrabě. Dle mého názoru, máte až přehnaně vyvinutý cit pro čest a zodpovědnost."

 „Jsem svobodný muž, doktore. Dokud jsem byl ženat, dodržoval jsem celibát, i když to má žena nevyžadovala. Nikdy bych ji to ale neudělal. Teď nemám nikoho, na koho bych musel brát ohledy, a přesto jsem se nedokázal s tou dívkou pomilovat."

 „Třeba vaše mysl má jiný názor?" povytáhl doktor obočí, „Lidská mysl, milý hrabě, je jedna velká neznámá. A jestli v podvědomí cosi cítíte, pak se může zablokovat," přiložil stetoskop na jeho hruď, „Není někdo, kdo je vašemu srdci blízký?" 

„Nikdo!" vyhrkl hrabě bez přemýšlení, a tak naštvaně, že doktor pochopil. 

„Aha, chápu. Nikdo, koho byste chtěl vpustit do svého života...,nadechněte se zhluboka, lorde." Když ho poslechl, přikývl a odložil stetoskop do svého kufříku. 

„Takže vše v pořádku, doktore?" Nicholas se posadil na posteli a sáhl po své košili.

 „V naprostém. Až na vaši mysl," přikývl, „vikomt Christian Farchild, zůstal vám na blízku?"

 „Ano, proč se ptáte?"

 „Rád bych si s ním totiž promluvil. Jestli je to možné."