„Kdybys byla mladší, přehnu tě přes koleno!" Zahudroval Christian naštvaně, „Na to má ale teď právo tvůj muž!" 

„Jo, ale on to neví, že je můj muž!" Zamračila se Avery a postavila se proti bratrovi.

 „Přesně! Neví! Konečně ti to došlo, sestřičko?!" Zašklebil se na ni a pak vztekle praštil pěstí do zdi. Nejraději by ji vážně nařezal, co by se do ní vešlo. Přísně ji to zakázal, a ona si stejně prosadila svou. Jako ostatně vždycky. Její tvrdohlavost, ho stála tolik vysvětlování. Několikrát se jen tak tak, vyhnul souboji, jen proto, že měla svou hlavu. A bylo to tu zase. Už si oddychl, že si ji na krk pověsil Nicholas, ale jak se zdálo, stále neměl klid. 

„Nemohla jsi jednou udělat, co jsem ti řekl?! Nechat ho být? No bóže..., tak by si sakra užil v bordelu!" rozhazoval vztekle rukama, pochodujíc po místnosti, okolo Avery.

 „Užil v bordelu?! Tak na to zapomeň, bratříčku! Jsem jeho žena a..." 

„On to sakra neví, Avery! Ty víš, že za normálních okolností, by tam nikdy nešel! Víš vůbec, jak jsi ho ponížila?! Kdybys byla muž, byl by nucen, tě vyzvat na souboj! Takhle mu nezbývalo nic jiného, než přistoupit na tvůj bláznivý nápad. Aby si alespoň trochu zachránil svou čest!" 

„Chceš říci..., že to, že se mnou bude spát, je bláznivé?! A že by to jinak neudělal?!" Postavila se proti němu, s rukama v bok. 

„Jo!" vyprskl a zašermoval ji prstem před obličejem, „Nicholas je čestný muž. Nikdy by nezhřešil pod svou úroveň ani čest. Teď jsi pro něj jen další z mnoha. Stejná, jako všechny ostatní. A přitom v tobě viděl vzor ctnosti a nevinnosti. Sakra..., vždyť mě dokonce požádal, zda se ti může dvořit!"

 „On tě..." 

„Ano, sestřičko! To už ovšem neplatí, když jsi pro něj jen děvka. Jen milenka, pro potěšení!"

 Avery zalapala po dechu. Že by to přeci jen přehnala? Srdce se jí rázem rozbušilo jako na poplach. Je přeci stále ale její muž. I když si toho není vědom. Cítila, že po ní touží. Chtěl ji. A tak ji napadlo, že tělesná rozkoš, kterou si můžou dát, mu třeba něco připomene. 

„Ach..., chtěl se mi dvořit? To ovšem znamená..."

 „Už to neznamená nic! Mám pocit, že se Nicholas do tebe pomalu znovu zamiloval. To ovšem ještě měl představu, že jsi nevinnost sama. Nyní má pocit, že jsi stejná, jako všechny ostatní!"

 „Chápu, že jsem to přehnala," zašeptala Avery a svezla se do křesla, „Ale nechtěla jsem...," polkla slzu. 

„Já vím, sestřičko," povzdychl si Christian a sedl si vedle ní, „Chápu to, i když s tebou nesouhlasím. Každopádně sis zavařila. Teď se k tobě bude Nicholas chovat chladně. Jinak. Bude ti dávat najevo, že jsi jen a jen, jeho milenkou. Na dvoření, a milostná slůvka můžeš rovnou zapomenout."

 „Dobře," vystrčila bradu bojovně vpřed, „Já chci zpět svého muže, Christiane. A chci ho celého. I s jeho vzpomínkami. Chci, aby si pamatoval, kde a jak jsme se poprvé milovali. Že mi zpíval písničku, aby mne uklidnil. Že si porodil své děti. Chci, aby si vzpomněl na všechna místa, kde jsem se mu oddala a on mě. Jak moc jsme byli šťastní. Chci, aby si pamatoval i to, jak jsme se poprvé seznámili..., že jsem ho nakopla mezi nohy a on..."podlomil se jí hlas a Christian si ji něžně přivinul do náručí, když se rozplakala.

 „Vzpomene si. Věřím, že ano. Nicholas je silný muž. A tvrdohlavý!" 

„To já taky!" popotáhla a vzhlédla k němu, „Proto od zítřka, začnu bojovat s jeho pamětí. A začnu od začátku." 

„Od začátku? Jak to myslíš?!" Povytáhl varovně obočí. 

„Zítra proběhne naše seznámení znovu..., a ty mi ho večer nějak dostaneš do stájí."

 „Nechceš snad..."

 „Ano..., přesně to chci. Jen si dám pozor, abych mu neublížila. Přeci jen..., ráda bych ještě další děťátko."