„Pak tedy opravdu nechápu..." vydechl rozpačitě. Opravdu si vůbec nedovedl vysvětlit její návštěvu zde. A pak se cítil trapně. Vlastně si připadal, jakoby ho přichytila při masturbaci. Nebyl právě z těch mužů, který by vyhledával podobný druh povyražení. A když už byl nucen k něčemu takovému přistoupit, doufal, že to zůstane utajeno. Představa, že za ním přišla až sem, ho vzrušila, a zároveň měl strašný vztek.

 „Docela bych byl tedy rád, kdybyste mi vysvětlila, účel vaší návštěvy?" Povytáhl obočí a zamračil se. 

Avery zalapala po dechu. Náhle nevěděla, co na to odpovědět. Dle jeho výrazu ale poznala, že zřejmě šlápla vedle. Neměla sem chodit, nyní již to pochopila. Jeho pohled se totiž značně změnil, a jakékoliv vysvětlení, by stejně nebylo přijatelné. Měla tedy jen jednu možnost.

 „Já..., omlouvám se, lorde Nicholasi, ale..., pochopila jsem, kam máte namířeno, a myslím, že vás to není hodno." Nicholas vykulil oči ještě více. Najednou nevěděl, jestli se má rozesmát, nebo začít nadávat. 

„Chcete říci, že pro mě, jakožto pro hraběte, je tento podnik nedůstojný?!" 

„Ano! Jste přeci..." 

„Tak dost, lady Avery!" zahřměl jeho hlas, „Nejsem pyšný na to, že tu jsem. A už vůbec nejsem rád, že jste tu vy! Dohnala jste mne do kouta, lady Avery, a to se mi vůbec nezamlouvá. Nejsem nucen se vám zpovídat. Jsem svobodný muž. Nejsem promiskuitní! Po dobu svého manželství, jsem dodržoval celibát, i když to po mě moje manželka nevyžadovala. Dbám ale přísné etikety a má čest, je na prvním místě!"

 „Takto jsem to nemyslela, lorde Nicholasi, já..." najednou jí vstoupili slzy do očí.

 „A jak tedy?! Co si mám myslet o tom, že jste mne laskavě přišla vysvobodit z tenat lehkých děv?! Dělá vám dobře, mne vidět poníženého?! Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit!"

 „Přišla jsem se vám nabídnout já!" Vyhrkla Avery dříve, než si to stačila promyslet, „Chci se stát vaší milenkou." Kdyby nebyla tak vyděšená z jeho postoje, tak by se nyní rozesmála na celé kolo. Zůstal na ni totiž zírat, jako když ho opaří.

 „Co..., cože jste..." vykoktal konečně udiveně. 

„Stanu se vaší milenkou, lorde Nicholasi. A tudíž nebudete muset navštěvovat veřejné domy."

 Několik dlouhých a nekonečných vteřin na ni zíral, jakoby přemýšlel o tom, zda se mu to jen nezdá. Srdce se mu rozbušilo při té představě jako splašené. Na jednu stranu po ní toužil, ale na druhou ho překvapila tak, že nevěděl, co si o tom myslet. 

Ano, chtěl ji. Chtěl ji tak moc, že nemohl ani spát. Snad tisíckrát, si představoval, jak se spolu milují, ale tohle bylo něco jiného. Nechtěl ji jako milenku. Přemýšlel o ní, jako o své budoucí ženě, protože se mu zdála tak čistá a nevinná. 

Jenže náhle pochopil, že je zřejmě stejná, jako všechny ostatní. S ženami už si užil dost. A zjistil, že jejich krása neznamená, také krásný charakter. Přeci zářný příklad byla Naomi. Ta žena vypadala jako anděl, a byla zplozencem ďábla. Jenže k jeho smutku, se zřejmě spletl i v této ženě. Proč by se mu jinak sama nabízela? 

„Vy..., chcete být mojí milenkou?!" 

„Ano!"

 Nicholas pevně semkl rty a ve tváři mu zacukalo vzteky. Vzteky snad i z toho, že její nabídku nedokáže odmítnout. Toužil po ní, ale nyní už chápal, že nic víc od ní nechce. Nabízí-li se mu, vezme si to. Však nemá závazků. A k její smůle, ani nebude mít. Měl na ní najednou tak velký vztek za to, jak se v ní zmýlil, že měl chuť hned zde zprznit její tělo. 

„Všechny jste stejné!" Zavrčel opovržlivě, „Všechny jste děvky!" Vydechl a pak ukázal ke dveřím, „Nyní odejděte, lady Avery. Přijímám vaší nabídku. Stanete se mou milenkou, když o to tak stojíte! A teď mně omluvte..., mám tu jistou práci." Ukázal na postel a opovržlivě se od ní otočil.