Avery se vřítila do domu, ale ještě než se stačila dostat ke schodům, ten hrozný chlap byl za ní. Prudce ji chytil za lem županu a smýkl s ní, až se zastavila na místě a vykřikla. Vyděšeně se otočila a zírala do jeho rozzlobeného obličeje, který byl stále ještě stažen bolestí. Jednou rukou se stále přidržoval v rozkroku a díval se na ni tak, jako by ji chtěl každou chvíli zabít.

 „Kam si myslíš, že jdeš?!" zavrčel rozzuřeně, „Co tady kruci děláš?!" 

„Do toho vám nic není!" zamračila se na něj statečně, „Budu si na vás stěžovat u vašeho pána!"

 „Tak ty si budeš stěžovat?!" zasmál se hrdelním smíchem, „To se mi snad jen zdá?!" 

 „Nezdá!" nepochopila jeho narážku, „A doporučovala bych vám, abyste mě nechal projít, nebo vám to vaše nářadí, už nebude nic platné!" pohodila hlavou k jeho rozkroku, „Mnoho veřejných domů, by zřejmě zaplakalo nad vaší ztrátou!"

 Byla přesvědčena, že onen muž je trochu podnapilý a odér oněch klubů navštěvovaných muži, poznala bezpečně. Vpil se jí do kůže, když prožívala se svým bratrem jeho těžké období. Zklamání v lásce, dohnalo ho do stavu zoufalství a začal tehdy pít a navštěvovat veřejné domy. Vlastně nechápala, proč muži mají sklony, řešit své problémy tímto způsobem. Vyléčila svého bratra ale tak, že si jednoho dne do nevěstince pro něj přišla, vydávajíc se za jeho těhotnou manželku. Vycpala si břicho a předvedla oněm děvám, tak srdcervoucí vystoupení, že měl Christian štěstí, že ho o jeho chloubu nepřipravily.

„Co si to ty malá ještěrko, dovoluješ?!" Hnul se opět směrem k ní a Avery začala couvat. 

Ten muž, byl vážně veliký. Ona sama měřila něco přes sto šedesát centimetrů, ale sahala mu někam po ramena. Byl již prostovlasý a jeho černé vlasy, dlouhé až na ramena se mu rozlétli okolo obličeje. Který byl ovšem velice hezký, napadlo ji. Kdyby nebyl tak zarostlý, zanedbaný a zapáchající, musela si přiznat, že to byl velice hezký muž. Sklouzla očima k jeho oděvu. Černý plášť i kalhoty. Bílá, rozhalená košile a černá, stříbrem vykládaná vesta. Na podkoního, velice nákladný a krásný oděv. 

„Opovažte se mě dotknout!" vydechla a udělala krok vzad, „Jsem zaměstnancem hraběte a..."

 „Ty?! To bych snad o tom musel kruci něco vědět, ne?!" 

„To..., to nevím proč, vždyť..." nedořekla. Do široka rozšířila oči a zalapala po dechu. Najednou ji to došlo. Nebyl to podkoní, ale samotný hrabě. Nevěděla proč, ale to zjištění ji rozladilo a dostala na něj ještě větší vztek. „Ještě jeden krok a budete nadosmrti zpívat sopránem!" Vykřikla, a v tu chvíli se na schodech objevil Artur. V papučích, noční čepičce a dlouhém županu, s udiveným výrazem ve tváři.

„Můj lorde, už jste se vrátil?" Vydechl a změřil si oba vyděšeným pohledem. 

„Jistě!" vyštěkl hrabě, aniž by odvrátil zrak od Avery, „Vysvětli mi laskavě..., kdo je tahle příšerná ženská?!"

 „No dovolte?!" nedala se Avery a postavila se proti němu jako kohout, „Podívejte se na sebe! Vypadáte, jakoby jste se vyválel v příkopě. Páchnete alkoholem, děvkami a kouřem! Nevím, kdo je tady příšerný!"

 „Čím páchnu, nebo nepáchnu, není tvoje starost!" vrátil ji zelený vzteky.

 „Můj lorde..." pokusil se Artur přehlušit jejich rozvášněný rozhovor, „Slečna Avery Farchildová, je guvernantkou vaší dcery."

 „Čím že je?!" řekl nevěřícně, až mu téměř přeskočil hlas, „Tohle drzé stvoření, je vychovatelkou mojí dcery?" pohodil rukou směrem k ní, aby naznačil svůj údiv a dal znát, co si o ní myslí. 

„A proč ne?" vystrčila bojovně bradu vpřed, „Když její otec, místo toho, aby se jí věnoval, tráví noci v bordelu?!" 

„Kruci!" procedil skrz zuby, a v mžiku ji chytil pod krkem, „Dovolujete si příliš, slečno Farchildová!" 

„Nedovolila bych si vás očernit, můj lorde," vydechla ironicky, „jsem zvyklá říkat pravdu. A když se na vás dívám, pravda je evidentní!" 

„Nicholasi," ozval se na schodech hlas lady Evelyn ve chvíli, kdy měla Avery pocit, že ji uškrtí, „jsem ráda, že jsi doma." 

Stará dáma se dívala, jak její vnuk provinile poodstoupil od Avery. Pak na ní hodil nasupený pohled a rázným krokem, bez jediného slova se rozešel do svého pokoje. 

Po tváři jí přelétl úsměv. Dlouho neviděla svého vnuka tak rozzuřeného. Poslední dobou byl letargický a bylo mu všechno jedno. Rezignoval na život, ale jak se zdá, s Avery se nemýlila. Rozpálila ho doběla, již při prvním setkání a to byl přeci dobrý začátek.