Když Christian s Rolfem a Waltrem dorazili na Kyngsleyho panství, začínalo se smývat. Zabušili na dřevěné dveře, a když jim majordomus otevřel, bez rozpakování vtrhli dovnitř. Vyděšený majordomus se snažil protestovat, ale strach mu nedovolil skoro ani mluvit. 

„Kde je tvůj pán?!" Zařval Christian, a v tom se na schodech zjevil Rafael Kingsley. Už pohled na jeho odpornou tvář, ve které se zračila jen zloba a nenávist, nutila ho zvracet. 

„Co tu sakra chcete? A kdo jste?!" Zařval, a v tom se na chodbě zjevilo několik jeho mužů.

 „Radil bych ti Kingsley, jestli ti je život milí, abys mi řekl, kde se nachází lord Nicholas!"

 „Phe! I kdybych to věděl, nic ti neřeknu! A co jsi vlastně zač, že si dovoluješ mne ohrožovat v mém domě?!" 

„Alexandr Morwill, k tvým službám." Ušklíbl se Christian a Kingsley evidentně zbledl. Rychle se ale vzpamatoval. 

„Tak mi bude alespoň ctí, zabít tě, ty ubohý králův ohaři! Zbavím se dvou much, jednou ranou. Nejdříve dodělám toho chudáka tam dole, a pak se zbavím tebe, ty odporný slídile!" Pak pokynul svým mužům a všichni tasili své meče. Waltr s Rolfem se byli jako lvi a Christian tasil meč proti Kingsleymu. 

„Mě nezabiješ, Morwille. Na to nemáš. Nemáš teď za zadkem krále, a já učiním dobrý skutek! Zbavím nás čmuchala, kvůli kterému mnoho lidí už dlouho nepocítilo klidný spánek!" Prskal Kingsley, mezi jednotlivými výpady svého meče. Šermovali s Christianem na schodech, ale Kingsley nebojoval čestně. 

„Kdybys měl čisté svědomí, ty sketo, spalo by se ti dobře!" ohnal se Christian mečem, „Kdybys měl dost odvahy, a nebyl zbabělá sketa, rozdal by sis to s lordem Nicholasem, jako muž s mužem. Jenže ty víš, že by tě porazil a ještě by se u toho ani moc nezapotil!" 

„Proč bych to dělal? Když si nemusím špinit ruce? Mám své muže na to, aby mi dal, co chci! Už je z něho stejně jen ubohá blábolící troska, tak se ani nenamáhej, Morwille!"

 „Zrovna tak jsi to provedl s lady Naomi, že ty sketo? Hodil jsi to na Nicholase, aby ses ho zbavil!"

 „Jistě! Stejně za chvíli zemřeš, tak proč bych to nepřiznal? Ta děvka už mi byla na nic. Roztáhla nohy snad před každým mužem v Londýně a moc mluvila. Co s ní? Bylo jednoduché, to na toho hlupáka hodit!" vykřikoval, zatímco jejich meče řinčeli, v tvrdém boji. Bylo jisté, že si byl Kingsley jistý převahou a vítězstvím. Nikdy by nepřiznal nic, kdyby si nemyslel, že za několik málo minut, bude po všem. Však Waltr a Rolfem, byli v obležení a docházeli jim síly. Mnoho Kyngsleyho mužů, už se válelo v krvi, ale stále se zjevovali další. 

„Měl jsi to dobře vymyšlený, Kingsley, ale nějak ti to nevyšlo!" 

„To se pleteš, Morwiile. Ještě dnes hrabě podepíše, a já shrábnu titul, i majetek. Nikdo nemůže vydržet takové mučení, ani on! Hlupák, je to! Vlastně se divím, že tu děvku Naomi neprokoukl dávno. To ona mne přiměla k tomu, abych se zmocnil jeho majetku a titulu. Jenže už mi byla na nic! Chtěla víc, než bych ji kdy chtěl dát! A toho bezchybného a čestného hlupáka, pak bylo tak jednoduché obvinit!" 

„Ty zmetku!" Zařval Christian a posledním výpadem svého meče, odrazil ten jeho. Kingsley padl na záda a pod krk se mu zapíchla Christianova špička kordu. „Prohrál jsi!" Zavrčel, a v tom se venku ozval zvuk trubky, oznamující příjezd královy gardy. 

„Králova garda?" Vytřeštil Kingsley oči a zalapal po dechu, „Tak mne zabij!"

 „To by se ti tak hodilo, ty hade! Skončíš na šibenici. Kam tě osobně rád doprovodím!"