„Musíme vyrazit na cestu hned," řekl Christian, když se vrátil i s Rolfem a Waltrem do svého domu, „Nicholase drží Kingsley na svém panství a obávám se, že se k němu zrovna v rukavičkách chovat nebude." Přivinul si Avery do náručí, aby ji uklidnil, „Přivedu ti tvého muže, sestřičko. Nicholas je silný muž, věřím, že to zvládne. Ale musíme si pospíšit." 

„Ach Christiane, nevíš, kolik mužů Kingsleyho brání. Není to nebezpečné i pro vás?" 

„Nemám čas na to, abych požádal krále o gardu, Avery. Ztratil bych drahocenný čas. Musím to risknout." 

„Pak krále požádám já. Zajdu za králem, zatímco vy vyrazíte na cestu. Král mne vyslyší, Christiane." 

O několik hodin později, byl již Christian se svými muži na cestě, a Avery předstoupila před krále. Poklekla pře králem Jiřím třetím, a hluboko sklonila hlavu. 

„Můj králi, poníženě prosím o vaši pomoc."

 „Povstaň, dítě," pokynul ji stárnoucí panovník a změřil si ji zkoumavým pohledem, „Dopřeji sluchu sestře, svého nejvěrnějšího služebníka. I tvůj muž, hrabě z Kromwellu, byl vždy věren koruně, tedy promluv."

 „Můj králi..., prosím o vaši pomoc. Můj manžel byl nespravedlivě odsouzen. I vy jistě věříte v jeho nevinu. Jeho strýc, Rafael Kyngsley zosnoval vraždu jeho někdejší ženy Naomi a zařídil, aby byl odsouzen. Odvezl ho prý někam na své panství, aby z něho vymámil jeho titul i majetek. A já se obávám nejhoršího." Avery se nedokázala udržet, a po tváři se jí spustili slzy. Strach o Nicholasův život, ji zcela ohromil. 

„Mé dítě..., jistě tedy svého muže miluješ." 

„Víc, než svůj život, můj pane. Je to dobrý člověk a šlechtic. Věřím, v jeho nevinu. Vím, že by nikdy nebyl schopen podlosti, ani lži. Jeho vysoký morální status je vám jistě znám."

 „Jistě. Hrabě z Kromwellu je čestný šlechtic. Nemám pochyby. A když se za něj zaručil i tvůj bratr, dítě..., tedy..., co požaduješ?"

 „Christian i se svými muži odjeli na Kingsleyho panství. Říkal, že ho bude chtít jistě zabít, můj pane. Ale já se obávám, aby nepřišel k úhoně i on. Tedy prosím o vaši gardu. Zda nemůžete vyslat pomoc dříve, než dojde k nejhoršímu." Král se opřel do opěradla trůnu a zamyslel se. Chvíli si Avery prohlížel a pak přikývl. 

„Slyšel jsem, že jsi porodila hraběti z Kromwellu dědice, dítě. Jeho synové, budou jistě stejného zrna, jako on. Čestní a věrni koruně. Nepochybuji o nevině tvého muže..., tedy..., máš ji mít." Pokynul svému ceremoniáři, a ten přikývl a chvatně odešel. „Nyní běž domů, dítě, k dětem svého muže. Pomoc už je na cestě. Nechť má tvůj muž dost síly, posečkat, než bude spravedlnosti učiněno za dost."

 „Ach děkuji, můj králi." Rozplakala se Avery a znovu se uklonila. S třesoucíma se nohama se pomalu uklánějíc, vzdálila ze sálu. 

Teď nemohla dělat nic jiného, než čekat. A modlit se, aby měl král a Christian pravdu. Že Nicholas je dost silný na to, aby vydržel trýzeň, která ho jistě čekala.