Jméno Alexandr Morwill, vzbudilo v soudci Clarksonovi strach. Nikdo neznal jeho pravou identitu a tradovalo se, že když se do někoho zakousl, už také nepustil. Bylo také známo, že král mu dopřává sluchu. Ještě se nestalo, aby král někdy zpochybnil jeho slova. Naprosto mu důvěřoval. 

A to soudce moc dobře věděl. Nebylo tudíž těžké, vybrat si menší ze dvou zel. Než mít na krku králova ohaře, raději volil skandál, kterým mu hrozil Kyngsley. Vymohl si u Christiana alespoň příslib toho, že se nad jeho skutkem zamyslí, než ho sepíše a předloží králi a všechno mu vyklopil. 

To co se ovšem Christian dozvěděl, ho moc nepotěšilo. Jen litoval toho, že poslechl Nicholase, a nepustil se do vyšetřování dříve. Ale Nicholas věřil ve svou nevinu, a za žádnou cenu nechtěl zatahovat do oněch záležitostí nikoho blízkého. Hlavně ne Avery a Chloe. 

I když to chápal, nesouhlasil s ním, ale pokusil se to respektovat. Však i on věřil v osvobozující rozsudek, než případ převzal soudce Clarkson. Nyní ovšem už nebylo zbytí. Rozhodl se, i přes přísný Nicholasův zákaz k vyšetřování, i když to znamenalo, že se Chloe dozví celou pravdu.

 Soudce Clarkson, odsoudil Nicholase k dvaceti letům nucených prací, ale byla to jen záminka k tomu, aby se ho mohl zmocnit Kingsley. Soudce mu přiznal vše, jen aby si udržel své koryto plné.

 „Je to prosté, Morwille," vydechl soudce a utřel si zpocené čelo, „Jeden odsouzený tam, a jeden sem..., nikdo nepozná, že jeden galejník chybí."

 „Myslím také, že nikdo ani nepozná, že chybí jeden zpropadený soudce!" zavrčel Christian, „Jestli mi ihned neřeknete, kde se Nicholas nachází, je tohle vaše poslední noc v tomto domě. A nucené práce si užijete sám!" neudržel se a chytil ho pod krkem, „Je ti to doufám jasné?! Moc dobře víš, ty zkorumpovaná kryso, že to dokážu zařídit!" Pak ho s opovržením pustil a přešel k baru, aby si nalil ještě jednu sklenku. Čekal, až si dá soudce dvě a dvě dohromady. A netrvalo to dlouho.

 „Zaručujete mi, že když vám řeknu vše, že přimhouříte oči?" Vykoktal Clarkson. V obličeji byl celý zelený a lehce se třásl. Věděl totiž, že Morwill, nikdy nemluví do větru. 

„To záleží na tom, co se dozvím," otočil se na něj, „A také na tom, zda ještě hrabě žije! Jestli ne..., máš to spočítaný! Tudíž bych ti doporučoval, aby sis sakra pospíšil!" Clarkson si ještě jednou zhluboka přihnul ze sklenice vody, a pak ji třesoucíma rukama položil na stolek. 

„Rafael Kingsley mne vydíral..., nemohl jsem si dovolit, aby vyšlo najevo..., vzhledem k mému postavení..., jistě chápete..., že..., že mám rád..., jak bych to řekl..., mladé maso." Christian si opovržlivě odfrkl. Měl co dělat, aby se na něj nevrhl, a nezakroutil tomu zmetkovy krkem. Pro svou zvrhlost, by klidně nechal popravit nevinného člověka. 

„Mluv! Než si to rozmyslím!" Procedil Christian skrz zuby.

 „Rafael Kingsley, odvezl hraběte na své panství. Někam, kde ho prý nikdo nenajde, kdyby na to přišlo, a hodlá z něj vytlouci plnou moc k převodu jeho majetku a titulu, na něj. Zjistil totiž, že má hrabě dědice. Proto nestačilo, aby byl převezen na galeje. Musí od něj získat dekret a zabít ho."