Christian Farchild si zničeně prohrábl své vlasy a ztěžka dopadl do křesla. Za celý jeho profesní život, se mu ještě nestalo, aby byl v koncích. 

Už dlouhých deset let pracoval pro krále jako špión a usvědčil tolik zloduchů, jako nikdo jiný. Pohyboval se v nejvyšší společnosti. Navštěvoval kluby, kde se scházela Londýnská smetánka. Hony a herny. Účastnil se plesů a sváděl krásné, a i ty méně obdařené dámy, jen aby se mu dostalo informací, které potřeboval.

 Dokonce se pohyboval v samotném podsvětí, a tikal si s největšími zločinci. Dokázal si obstarat informace, který neměl nikdo jiný. A to všechno proto, aby byl nejlepší. Získal si náklonnost krále a jeho velkou podporu, protože nejedou, usvědčil vzbouřence proti koruně. 

Nerozpakoval se před ničím, ani před nejtěžším úkolem a bylo-li nutno, a dostal rozkaz, vyplnil ho. Svedl jakoukoli dámu a dostal ji do postele, když to dostal příkazem. Neobstála před ním žádná a nikdo neměl ani tušení, kromě krále, co je jeho práce.  Získal si pověst největšího prostopášníka a svůdníka Londýna. Ale ještě nikdy se mu nestalo, aby mu nějaký zloduch unikal tak, že si nevěděl rady. 

Ale jak se zdálo, Rafael Kingsley, byl mazanější, než čekal. Ten chlap, jakoby snad ani nedělal chyby. Jakoby měl neposkvrněnou pověst, která byla ale jistě vykoupena a draze zaplacena. 

Byl si sto procentně jistý, že Naomi zabil on, ale nemohl mu to dokázat. Nastražená past na Nicholase, byla tak dokonalá, že ani jeho pověst u soudu, nedokázala obměkčit soudcovo srdce.

 Uplynul další měsíc od doby, kdy Avery porodila, a kdy Nicholas naposledy viděl svou ženu a děti. Ani jeho častá žádost o milost, nebyla nic platná. Ani Nicholasova pověst, a to už bylo co říci. Každý znal vysoký morální status cti hraběte z Kromwellu, ale zproštěn viny nebyl.

 A když den před tím zjistil, že soudce, který Nicholase vyšetřoval, zemřel za záhadných okolností, bylo mu to jasné. Za vším, stál on. Rafael Kingsley. Nechal ho odstranit, aby zabránil Nicholasovu propuštění. 

„Ten chlap má zřejmě delší prsty, než jsme předpokládali." Řekl zamyšleně Christian a podíval se na své dva věrné spolupracovníky.

 Waltr Brody a Rolf Candy, byli téměř stejně staří jako on, a pracovali spolu pro krále již tak dlouho, co pamatoval. Jeden za druhého, by pak mohl dát ruku do ohně. 

„Taky bych řekl," zamračil se Waltr a zatřásl svou blonďatou hlavou, „je mazanější, než jsme mysleli. Podcenili jsme ho." 

„To jistě. Je totiž jisté, že se postaral o soudcovu smrt a postaral se o to, aby případ přebral soudce Clarkson." Přikývl Christian.

 Ovšem ta zpráva, byla nejhorší, jaká je mohla potkat. Soudce Clarkson byl jedním z nejobávanějších mužů, v této branži. Ten chlap šel přes mrtvoly. Už dávno ho sledovali, a bylo jisté, že je podplatitelný. Ještě nikdy se nestalo, aby udělil osvobozující rozsudek. Byl to kat v soudcovském rouchu a těžké galeje byli nejmilosrdnějším rozsudkem, který kdy učinil. 

„Je to špatné, Christiane," vložil se do rozhovoru Rolf, „Rafael Kyngsley ho buď podplatil, nebo na něj něco ví. Je ale jisté, že lord Nicholas z toho nevyvázne." 

„Toho jsem si vědom. Budeme muset Kingsleyho načapat. Nastražit past, jinak nám proklouzne mezi prsty. Clarkson si nedovolí Nicholase poslat na popravu, to je jisté, k tomu odvahu nedostane. Přeci jen, Nicholas je jeden z nejvlivnějších mužů v Londýně a hrabě. Ale pošle ho na galeje," vztekle praštil pěstí do stolu, „I justice se může mýlit. Tím bude z obliga, kdyby se náhodou věci vyvinuli jinak, než předpokládal."