O téměř tři měsíce později

 Avery nervózně pochodovala přede dveřmi soudu, kde se vykonávalo další slyšení s Nicholasem. Byla nervózní, ale hlavně z toho, že ho konečně uvidí. 

Zakázal jí totiž, aby ho v jeho cele navštěvovala. A ani Christian ho nedokázal přesvědčit. Nechtěl ji zase vystavovat stresujícímu prostředí a hlavně nechtěl, aby ho viděla trpět. Dokonce jí zakázal se slyšení zúčastnit. 

Byla předvolána jako svědek, ale mohla vzhledem ke svému vysokému stádiu těhotenství odmítnout. To ona ovšem nehodlala udělat. Za žádnou cenu. A byla rozhodnuta, jen co porodí, Christianovy pomoci s vyšetřováním.

 Byla již skoro tři měsíce hraběnkou z Kromwellu, a svého muže ještě neviděla. Už to, ji vhánělo slzy do očí. Ale musela být silná. Už kvůli Nicholasovi. 

Když se konečně otevřely dveře a jakýsi úředníček ji pozval dál, zhluboka se nadechla, a chytla si své ohromné břicho. Vstoupila do místnosti, která byla téměř prázdná. Jen proti dveřím seděli tři muži v parukách a taláru. A zády k ní, v dřevěné lavici Nicholas s Christianem. Výslech byl vzhledem k Nicholasovu vysokému původu, veden beze svědků a zvědavých čumilů. Jen u dveří, stáli dva biřici. 

Vykročila uličkou a snažila se na sobě nedat znát své rozrušení. Nejraději by se vrhla přímo k Nicholasovi, ale věděla, že by mohla být vyvedena. 

Ale ani Nicholas nezůstal klidný. Když spatřil uličkou kráčet svou ženu, rozbušilo se mu srdce. Dlouhé měsíce si jen představoval, jak asi utěšeně roste její bříško, a když se zastavila kousek od něj a postavila se na značku vyslýchaného, měl Christian co dělat, aby ho udržel v klidu. 

Když totiž odložila svůj plášť, odhalila své ohromné břicho. Bylo zřejmé, že jeho potomek musí být cvalík, napadlo ho. Nebo budou opravdu dva. Do očí mu vstoupily slzy, když soudce přečetl její jméno. 

„Lady Avery Carpenterová, hraběnka z Kromwellu."

 „Ano, ctihodnosti."

 „Mohla jste výslech odmítnout, vzhledem k vašemu stavu, hraběnko." 

„To bych nikdy neudělala, ctihodnosti. Věřím v naprostou nevinu svého manžela, a proto jsem také zde." 

Soudce, i jeho dva přísedící, si ji změřili nedůvěřivým pohledem. Jeho ctihodnost, jí však přišel na první pohled rozumný a snad racionálně uvažující, což bylo dobré znamení. Ale bylo to zřejmě i proto, že moc dobře znali Christiana, coby králova špióna. Však s ním měli codočinění, dost často.

 „Dobře hraběnko," začal opatrně soudce, „jak mi tedy vysvětlíte, vaše vysoké stádium těhotenství, vzhledem k tomu, že jste se lady Carpenterovou, stala teprve před třemi měsíci?"

 „Nastoupila jsem u hraběte z Kromwellu, coby guvernantka jeho dcery. A po čase, jsem se do něj zamilovala ctihodnosti. A hrabě do mě."

„No, dobře..., to stále ale nevysvětluje váš stav."

 „Byla jsem jeho milenkou, ctihodnosti. Milovali jsme se. A vzhledem k tomu, že byl hrabě tou dobou ženat jen formálně, nebyl důvod, aby tomu tak nebylo. I když..., byla jsem to já, kdo hraběte svedl. On byl v této věci nevinně." 

„Víte hraběnko, jak se pohlíží na ženy, které už před svatbou hřeší?"

 „Ano, ctihodnosti. Samozřejmě, že to vím. A byla jsem vždy slušná žena. Už dávno jsem věděla, že své panenství dám jen tomu, koho miluji. Tedy to bylo správné. Hrabě byl osamělí a zničený, a jistě se i vašemu sluchu dostalo, jaká byla lady Naomi." 

„Ano, samozřejmě," odkašlal si soudce a zalistoval v papírech na stole, „Christian Farchild nám předvedl už desítky svědků, že lady Naomi byla opravdu lehkých mravů. Nicméně..., vyšetřujeme vraždu..."

 „Kterou ale můj muž nespáchal, ctihodnosti. Přeci znáte hraběte, a jeho vysoký status cti. Nikdy by se k ničemu takovému nesnížil. Je to ten nejlaskavější a nejčestnější muž, jakého znám. Je jisté, a já věřím, že se na to přijde, že na něj byla nastražena past." Avery se trochu zachvěla a chytla se svého břicha. Mocné kopnutí, ucítila znovu až pod žebry. Slabě i vykřikla. 

„Avery!" vykřikl Nicholas, který už to nemohl vydržet, a Christian ho stáhl zpátky na židli, když vyskočil na nohy. „Vůbec se mi nelíbí, že se tak kompromituje," zavrčel Christianovy do ucha, „Není to žádná lehká děva, a tím že přiznala, že se mnou spala před svatbou..." 

„Je to tvoje žena. A i kdyby jí byla, jako že není, tak už by s tím nehodlal soudce nic dělat. Udělal jsi z ní hraběnku, a tím to pro něj končí."

 „Ne ale pro mě! Já bych ji to nedovolil!"

 „Jo, ty by ses raději nechal popravit, příteli." Zamračil se Christian, „Naštěstí, ale Avery má na rozdíl od tebe rozum." Vtom se Avery zase chytla za břicho a nahlas zasténala. 

„Kdy máte termín porodu, hraběnko?" Odkašlal si zase soudce nervózně. 

„Teď někdy, ctihodnosti. Každým dnem." Znovu zasténala, když se její břicho zavlnilo. 

„Proč jste tedy chodila k výslechu?!" Soudci málem přeskočil hlas, když viděl, jak se pomalu začínala sunout k zemi.

 „Protože miluji svého muže a věřím v jeho nevinu, ctihodnosti." Vydechla Avery, a ve stejnou chvíli, kdy dopadla k zemi, ji chytili Nicholasovi paže. 

„Ach Nicholasi," usmála se na něj, když viděla jeho vyděšený výraz, „asi budu rodit," pak se otočila k soudci, „odešla mi voda, ctihodnosti." Všichni muži v místnosti, najednou vyskočili ze židle.

„Tady?!" vykřikl soudce vyděšeně. 

„Ano, tady ctihodnosti. Ujmete se toho?" Soudce ztuhl, a vypadalo to, že se možná za chvíli bude poroučet k zemi. Pak kývl na biřice u dveří.

 „Sežeňte, porodní bábu. Rychle!" A když muži odběhli, podíval se na Nicholase. „Tak lorde Nicholasi..." uvolnil si talárek pod krkem, aby se nadechl, „Asi to bude na vás."