Avery se posadila na posteli a rozespale se podívala z okna. Byla hluboká noc, ale něco ji probudilo.

 „Lulu!" Zašeptala do ticha a vyděšeně se rozhlédla po pokoji. Vyskočila na nohy, nahlédla pod postel a do všech úkrytů, kde by se její fretka mohla nacházet. 

Pak zahlédla otevřené okno a po zádech ji přejel mráz. Vůbec se nedivila, že Lulu utekla, však ji zde schovala, aby hned při svém příjezdu nevyděsila hraběte nebo hraběnku. Měla v plánu až časem přijít s pravdou na světlo, ale jak se zdálo, Lulu měla zcela jiný názor. 

Natáhla si přes svou bílou, plátěnou noční košili župan a vykoukla ze dveří. Všude byl klid, i služebnictvo již spalo, a tak se vydala na zadní nádvoří. Věděla, že Lulu bude jistě někde u stájí. Slyšela koňské zaržání a pochopila, že jsou neklidní právě kvůli přítomnosti její fretky.

 „Lulu!" Zašeptala a zamžourala do tmy. Přikrčila se, a s očima upřenýma k zemi, vstoupila dovnitř. Temné postavy, která se vynořila ze tmy, si všimla až ve chvíli, kdy do ní vrazila. 

„Ach! Co tady chcete?!" vykřikla leknutím, když narazila do onoho nezvaného návštěvníka. Byl celý v černém, s kloboukem na hlavě a v té tmě, mu neviděla do tváře. Zdál se jí ale hrozivý. Sahala mu někam po ramena a tyčil se nad ní, jako nějaká nepropustná zeď. 

„To bych se měl spíše zeptat já!" Zavrčel, a při jeho hlase, ji přejel mráz po zádech. 

Cítila z něho alkoholový odér a směsici různých, neidentifikovatelných vůní. Nebo spíše pachů, ke kterým jistě přišel v nějakém pochybném podniku, napadlo ji. Ihned jí bylo jasné, že to jistě musí být nějaký lapka. Nebo nehodný knížecí sluha, vracející se pod rouškou noci domů. Možná dokonce jeho podkoní, však jen díky jeho nepozornosti, zůstaly dveře stáje otevřeny a Lulu se jí ztratila uvnitř. 

„Tak co kruci děláš v mých stájích?!" Zaburácel jeho hlas a hnul se směrem k ní. Takže opravdu podkoní. Zamračila se na něj.

 „Tvému pánu se nebude líbit, že po nocích hýříš!" vydechla a udělala krok vzad, „Páchneš alkoholem a děvkami!" 

„Co si to kruci..." zaklel a chytil ji pod krkem, „víš, kdo jsem?!" 

„Knížecí podkoní?! Jen kvůli tobě se mi ztratila Lulu, ty..." Nedořekla, protože tlak jeho prstů na látce jejího županu zesílil.

 Zpod klobouku spatřila pár planoucích očí. Srdce se jí rozbušilo jako na poplach. Snad dostala i strach. Kdyby chtěl, lehce by ji zneškodnil. Byl tak veliký a mohutný a náhle jí blesklo hlavou, že to jistě bude chtít udělat. Už jen proto, aby se to jeho pán nedozvěděl. 

Vzpomněla si na to, jak ji Christian učil obrany. Jeden kop do mužských intimních partií, a je zneškodněn. Alespoň na tak dlouhou dobu, než bude moct utéct. Přeci to již několikrát i vyzkoušela. Když ji Christian uvedl do společnosti, sesypali se na ni nápadníci a ona onen chvat použila několikrát. Zvláštní ale bylo, že ani jeden z nich, nepřišel s jejím obviněním. Snad aby se vyhnuli skandálu. Zhluboka se nadechla a pak vší silou vystřelila koleno vzhůru mezi jeho nohy.

 „Kruci! Ty malá potvoro!" Zaklel, pustil ji a chytil se v rozkroku. 

Avery se protáhla kolem něho a rozeběhla se zpátky do domu. Slyšela jen jeho hlasité a neslušné klení, ale doufala, že do domu ji následovat nebude.