Nicholas už hodinu pochodoval po svém pokoji. Byla už tma, a tou dobou jako pokaždé, za ním chodívala Avery. Nedokázali si nikdy prostě poručit. Každý den se milovali, a Avery pak nad ránem spěchala do svého pokoje, aby zůstali nepoznáni.

 Nicholas se zamračil. Jak se zdálo, věděli to všichni. Jen oni si mysleli, jak to dokáží držet v tajnosti. Najednou ale pochopil, že mu je to fuk. Miloval Avery a toužil po tom, si ji vzít za manželku. Nebylo tedy přeci důvodu, svou lásku skrývat. 

Asi po hodině to vzdal a vyrazil za ní. Bylo mu jasné, že se zlobí, a chtěl jí vysvětlit svou dvoudenní nepřítomnost. Jenže když vzal za kliku, zjistil, že je zamčeno. A ani na jeho dlouhé klepání a naléhání, se zevnitř nic neozvalo.

 I když Avery měla nutkání mu otevřít, rozhodla se, že ho trochu potrestá. Přeci si to zaslouží, řekla si, když už nejméně po sté, se ode dveří vrátila zpátky do postele. A rozhodla se dělat uraženou, ještě u snídaně.

 Seděla zrovna s lady Evelyn, Chloe a Christianem u stolu, když se rozrazily dveře a dovnitř vpadl Nicholas. Vypadal, jako kdyby nespal celou noc. Bílou košili měl ledabyle zapnutou a ani se neobtěžoval tím, strčit si ji do kalhot. Černé úzké kalhoty nebezpečně obepínali jeho svalnatá stehna a dlouhé vlasy, si asi ani nestačil uvázat stužkou. 

Avery polkla a zadívala se do svého talíře, aby potlačila touhu, která svírala její útroby. Vypadal nebezpečně a tak sexy, až se ji z něho podlamovala kolena. Ale také to vypadalo, že je rozzlobený.

 „Dobré ráno, tatínku," zašveholila Chloe, „budeš s námi snídat?"

 „Ne, princezno. Nemám nějak hlad." Pokusil se vyloudit úsměv. 

„Jak ses vyspal příteli? Nevypadáš dobře." Prohodil Christian a potlačil touhu ho pozlobit. Všichni samozřejmě tušili, proč vypadá, tak jak vypadá. Jeho noční návštěva u Averyniných dveří, nezůstala bez povšimnutí. Ke konci už Nicholas bušil na její dveře tak silně, že by probudil i mrtvého. 

„Spíš by mě zajímalo, jak se vyspala slečna guvernantka." Zavrčel vztekle a všichni, včetně právě procházejícího Artura, málem zalapali po dechu. Však lord Nicholas byl vždy klidný a vztek na sobě znát nedával. Vždy a za každých okolností, dokázal se ovládat. Ale jak se zdálo, Avery jeho hradby bořila od chvíle, kdy vstoupila do jeho domu. 

„Vcelku dobře, lorde Nicholasi. Děkuji za optání. Nebylo nic, co by rušilo můj klidný spánek." Řekla Avery, aniž by zvedla oči od talíře. 

„Tak nic?! Měl jsem pocit, že stačí, aby se někde něco šustlo, a jsi vzhůru! Včera samozřejmě..., jsi ale nic neslyšela!" Zavrčel zase vztekle.

 „Ne, nic. Co bych měla slyšet?" Nicholas se zhluboka nedechl, a na moment se zarazil, jakoby si chtěl svůj výstup rozmyslet, bylo to ale silnější, než jeho sebeovládání.

„Klepal jsem!" Vyštěkl. 

„Vážně?" povytáhla Avery obočí a konečně se na něj podívala, „A proč? Neslyšela jsem tě."

 „Ty víš, proč!"

 „To tedy nevím, lorde Nicholasi. Možná byste mi to mohl připomenout." Dlouhé zavrčení, se ozvalo z Nicholasových úst. 

„Připomenout?! Chceš mne rozčílit?!" 

„To bych si nedovolila. Nicméně..., jaký byl důvod vaší návštěvy? Tak pozdě v noci?" 

„Kruci! Chceš mne trestat?! Nebyl jsem v bordelu! Přeci si nemyslíš, že po tom, co jsem se miloval s tebou, bych..." zarazil se, když si uvědomil, jak ze sebe ono přiznání vychrlil. 

Pevně sekl rty a najednou měl chuť se rozesmát. Nebo vraždit. Všichni dělali, jakoby tu nebyli a hlavně na Christianovy bylo vidět, že mu dělalo veliký problém se přemoci, aby nevybuchl smíchy.