„Tak ty jsi..." vydechl Nicholas a udiveně se podíval na svého přítele. Chvíli na něj zíral, jako kdyby ho viděl poprvé v životě, a pak se náhle nahlas rozesmál, „Tak nevím, jestli tě mám udeřit, nebo tě obejmout."

 „Myslím, že si zasloužím obojí," zašklebil se Christian, „Promiň, Nicholasi. Prostě jsem nemohl odolat. Kdy se mi zase dostane té možnosti, vyvézt z míry právě tebe?" pokrčil rameny, „Co tě znám, ještě se to nepodařilo nikomu. A pak..., přeci jen..., chtěl jsem si být jistý tím, co k Avery cítíš. A ona k tobě."

 „Máš jediné štěstí, že jsi můj přítel..., Christiane Farchilde,"zamrkal Nicolas a posadil se naproti němu, „Kdyby ne, bral bych to jako urážku a musel bych tě vyzvat na souboj."

 „Na to jsem, také hřešil," zazubil se Christian, „Neznám nikoho, kdo by se chtěl dostat s tebou do křížku a přijmout hozenou rukavici. Tvé šermířské umění, se probírá ve všech Londýnských klubech a dokonce i u krále." Christian si povzdechl, a pak zvážněl. To co chtěl svému příteli sdělit, se mu jistě líbit nebude. Nasbíral již ale tolik důkazů a indicií, že si byl jist, že Nicholas musí jednat.

 „No, každopádně..., Avery není jediný důvod, proč jsem tu. Nicholasi..., říká ti něco jméno, Rafael Kingsley?"

 „Jistě. Je to hodně vzdálený strýc, z matčiny strany. Ani vlastně nevím, zda ještě žije. Proč se ptáš?"

 „Hmm..., a teď mi odpověz na jednu otázku..., kdyby se s tebou něco stalo. Kdo by po tobě dědil?"

 „Nemám dědice. Můj hraběcí titul a všechen můj majetek, dědí se jen po mužské linii. Kdyby se se mnou něco stalo, než budu mít syna, všechno by přešlo na..." Nicholas se zamračil, „Nechceš mi snad něco naznačit?"

 „Na Rafaela Kingsleyho. Nemýlím-li se?" 

„Vypadá to tak. Ale..." 

„Tak ti můžu říci, že je jistě živý. Až moc, řekl bych."

„Nechceš mi doufám naznačit..., proč by to kruci dělal?!"

 „Pro titul?" obrátil Christian oči v sloup, „Pro tvůj majetek? Který jak jsem zjistil, je dost značný, Nicholasi. Každý není tak čestný, jako ty. Možná bych dokonce řekl..., že jsi světlá výjimka." 

„No dobře, ale..., jak jsi na to přišel?"

 „Vím, že ses pokoušel o Christianu Farchildovy zjistit nějaké informace, po tom..., co ses rozhodl pro Avery. Ale nezjistil jsi nic. A to z jednoho důvodu..., pracuji pro krále. Jistě jsi už slyšel o jistých společenstvích, jakési tajné službě, kterou podporuje král. Platí mně vláda, Nicholasi a jsem sakra dobrý v tom, co dělám." 

„Chceš říci, že jsi špión?"

 „To slovo nemám rád, ale ano. Každopádně..., zjistil jsem, že tvá povedená manželka v tom jede s Rafaelem Kinglsleyem. On chce tvůj titul, a ona doufá, že z toho bude profitovat. Je to pěkně prohnaná mrcha. Ale při jisté činnosti..., jsem z ní dostal víc, než by sama kdy přiznala." 

 „Chceš říci, že jsi s Naomi spal?" Vykulil Nicholas oči, a pak se nahlas rozesmál. 

„Ano. Ale nebyla to zase taková oběť, je výjimečně krásná. Ale také výjimečně zkažená. Ostatně, nevím o nikom, kdo by v její posteli neskončil. Snad s výjimkou jejího manžela. A to ti nikdy..., můj příteli, nezapomene."