„Nicholas odjel?" Vydechla Avery překvapeně, když jim Artur sdělil tu novinu. „Kam a proč?"

 „No..., obávám se slečno..." popošlápl majordomus a pak hodil zamračený výraz směrem k Christianovy, „obávám se, že do Londýna, slečno. Viděl vás s tímto mužem se v zahradě objímat." Znovu se na Christiana zamračil, a ten se musel usmát. Bylo vidět, že má majordomus svého pána rád, a že je zasvěcen do všeho, co se mezi nimi děje. 

„No a?! Stále tomu..." Najednou to Avery došlo. Že by Nicholas žárlil? Srdce jí poskočilo radostí, „A můžeš mi říci, co bylo účelem jeho cesty?" 

„To si neodvažuji troufat...," povzdechl si Artur a sklopil zrak, jakoby se cítil snad provinile. 

„Já ale ano!" naštvaně si založila ruce na prsou, „Je lord tak zabedněný od malička, nebo utrpěl nějaké zranění, Arture?!" 

„Nechápu, slečno Avery. Lord je..." 

„Zabedněný osel!" vyprskla, až Artur rozšířil oči úžasem, „Je mi jasné, kam vedli jeho kroky. Odjel se rozptýlit do bordelu?!" 

„Myslím, že soudíš předčasně..." pokusil se do hovoru vložit Christian, ale Avery ho zpražila nasupeným pohledem. 

„Ty mlč! Zrovna ty, máš co povídat! Proč jste vy muži tak zabedněný?!" postavila se proti Christianovy, s rukama v bok, „Všichni jste stejní!" 

„Ne, aby tě zase napadla nějaká hloupost, Avery!" vrátil ji Christian, „Nehneš se odsud na krok! Je ti to dostatečně jasné?!" 

„Jo?! Máš snad strach, že bych mohla použít stejného triku, jako minule?!" zašklebila se na něj, „Že bych se vřítila do bordelu, a odvedla si ho, jako jeho těhotná manželka?! Jenže nyní by to bylo o mnoho lehčí, jak jistě víš. Už by to trik nebyl. Sice to na mě ještě není vidět, ale..." 

Artur stál mezi nimi, jeho hlava se otáčela ze strany na stranu, dle toho, kdo zrovna hovořil. Najednou se zarazil a vykulil oči dokořán. Christian si všiml, že majordomus chápe. Povzdechl si, a konečně umlčel svou setru zdvihnutým prstem. 

„Tak dost!" zaburácel a Avery konečně ztichla. Pak se zadíval na majordoma, který dle všeho, byl ohromen tak, že ztuhl na místě. Usoudil, že bude nutné, i jemu řádně osvětlit celou situaci.

 „Dovolte, abych se představil, Arture. Jsem vikomt Christian Farchild. A slečna Avery, je má mladší sestra." Artur zalapal po dechu a zíral na muže před sebou dlouhou dobu, jako na zjevení. Pak polkl.

 „Takže...," vykoktal, „Vy nejste..., tedy chci říci..., vy jste..." náhle se jeho obličej rozzářil, jako sluníčko. Pak jeho pohled sklouzl k Avery a výmluvně se zadíval na její břicho. Bylo zřejmé, že pochopil.

 „Cítím, že jste k lordu Nicholasovi, velmi loajální." Řekl Christian. 

„Jistě, pane. Znám ho od plenek. Je jako můj syn, ale nechápu..." Christian zarazil jeho příval slov, mávnutím ruky. 

 „Dle všeho lorda dnes očekávat nemůžeme. Tedy bude čas na to, abych vás pak do všeho zasvětil. Hodlám přijmout pohostinnost lady Evelyn, a pár dní se zdržet."