Christian Farchild radostně objal svou malou sestřičku. Už sice nebyla malá, ale stále ji tak viděl. Když se mu vrhla do náručí a políbila ho, bylo to jako kdysi. Pátravě si Avery prohlédl. Lady Evelyn měla zřejmě pravdu, už zcela jistě byla ženou, a příčinou byl lord Nicholas Carpenter.

 „Jsem tak šťastná, že jsi tu, Christiane." Opakovala už po několikáté Avery, když se posadily na lavičku.

 „Já také, Avery, chtěl jsem tě vidět, abych viděl, zda jsi šťastná a spokojená."

 „Jsem, Christiane. Moc šťastná, já..." Christian povytáhl obočí a podezíravě se na ni zahleděl. „Miluji lorda Nicholase." Vyhrkla Avery bez obalu. Ostatně jako vždy. Avery ani jiná být nedokázala. „Jsem jeho milenkou, Christiane." Dodala, a čekala na bratrovu reakci. 

Chvíli zůstal sedět, jako když ho opaří. Avery věděla, že ona informace je dosti závažná, ale nedokázala bratrovy lhát. Stejně jak ho znala, vždy všechno věděl o mnoho dřív. Vlastně ani nevěděla, jak to dělá, ale bylo jí jasné, že dřív nebo později by to zjistil, a pak by bylo zle. Lepší dle ní bylo, ho na to připravit. 

„Lord Nicholas tě svedl?" 

„Ne, to jsem byla já, Christiane. On mne chtěl odmítnout, ale já..., věř mi. Je to čestný muž."

 Christian pevně semkl rty. To právě věděl. Moc dobře věděl, že je lord Nicholas čestný. Jenže právě jeho čest, ho ničila. A bylo tomu tak dlouho, co ho znal. Dokonce i věřil Avery, že ho svedla ona. On by snad ani to nedokázal, aby neporušil svou rytířskou čest.

Poznal ho ve svých čtrnácti letech. Byli stejně staří, a Nicholas tehdy odjížděl na svou kavalírskou cestu. Jeho bohatá rodina, si tak nákladnou záležitost mohla dovolit. Však to byl budoucí lord. On ale, coby pouhý vikomt, z chudé šlechtické rodiny, na to neměl. Lady Evelyn mu tehdy ale nabídla, že by mohl Nicholase doprovázet, coby jeho společník a páže. Něco takového, bylo pro chudé šlechtice jediným možným řešením, a on s radostí souhlasil.

 Jenže Nicholas ho přijmul za sobě rovného, a nikdy se k němu jako k pážeti nechoval. Dělil se s ním o své finance a celou dobu ho podporoval, a nechtěl za to nic. I slova díků, byla pro něj nesnadná přijmout. Byl to ten nejčestnější člověk, jakého kdy poznal. Cestoval ovšem tehdy pod jménem Alexandr Morwille, pod kterým ho tedy také Nicholas znal.

 Proto také Averyno rozhodnutí, stát se guvernantkou jeho dcery, přivítal. Smířil se už dávno totiž s tím, že si Avery muže jen tak nenajde. I když ji vodil na plesy a uvedl ji do společnosti, aby se vdala, všechny muže co o ni projevili zájem, dokázala odradit. 

Nejednou musel žehlit stížnosti jejích nápadníků, když použila kop, který ji naučil na svou obranu. Vzhledem k tomu, co ale vykonával, pro něj nebyl problém cokoliv zamést pod koberec.

 Jen jediná osoba věděla, že jeho práce pro krále, spočívá v tajné službě. Tím byla lady Evelyn.

Jeho práce spočívala většinou v tom, že odhaloval vzbouřence a zaprodance, kteří pracovali proti koruně. Nesčetněkrát, se musel dvořit na příkaz svého nadřízeného, tolika ženám, aby z nich vymámil informace, že jeho pověst Londýnského donchuána, ho předcházela. Pohyboval se v nejvyšších kruzích, i v těch nejnižších, na samé hranici podsvětí. Proto také věděl víc, než samotný lord Nicholas.

 Ano, lady Evelyn mu napsala, o tom, že se Avery s Nicholasem sblížili. Měla z toho radost, ale obavy samozřejmě také. Kvůli Naomi. A měla důvod. Už nějakou dobu sledoval Christian lordovu ženu, a bylo mu jasné, že ho touží zničit. Nejhorší ale bylo, že na to nebyla sama. To co zjistil, vyrazilo dech i jemu, a měl nyní obavy, i o svou sestru.

 „Čekám Nicholasovo dítě, Chistiane," zašeptala Avery, „jsem si jistá." Christian doširoka rozšířil oči a zalapal po dechu. Něco takového, nečekal ani on. A to si myslel, že ho už nedokáže překvapit nic. 

„Nicholas o tom ví?" 

„Zatím nikdo. Nikdo to neví, ale jsem si jistá. Už dvakrát jsem neměla své měsíční krvácení, a ráno je mi špatně a..."

 „Tak to nesmíš zatím nikomu říci, Avery!" vydechl Christian a chytl ji za ruce, „jen lady Evelyn. A s tou si to vyřídím já." 

„Ale proč? Děsíš mě!" Zamračila se na bratra. „Myslela jsem, že tím Nicholase potěším. Ty ho neznáš, ale..." 

„Už jsem řekl! Musíš mi věřit, Avery. Je to pro tvé, i Nicholasovo dobro." Právě že ho znal lépe, než ona. A co bylo horší, věděl víc, než bylo milé.