„Kruci!" Zaklel Nicholas a začal se kvapně oblékat. Když mu Artur řekl, že se jela Avery projet na koni, a pak se zadíval z okna, polil ho studený pot. Venku to vypadalo na pořádnou bouřku. Bylo pro ni nebezpečné jet samotné za krásného slunného dne, natož v tomto počasí. 

„Nech mi připravit, koně, Arture."

 „Už jsem to udělal, můj lorde. Věděl jsem, že pojedete za ní," majordomus nervózně popošlápl, „můžu k vám být zcela upřímný, můj lorde?" 

„Jistě. Ty můžeš vždycky, Arture. To přeci víš. Co máš na srdci?"

 „Včera jsem zhasínal svíce na chodbě, a nechtěně jsem vyslechl váš rozhovor s hraběnkou." 

„No, tak ses nedozvěděl nic nového." Zamračil se Nicholas.

 „Myslím ovšem, že než odjela, řekla slečně Avery zcela pravý opak." 

„Jak to myslíš?" rozšířil Nicholas oči dokořán, „Jakože jsem s ní spal?" Nahlas se rozesmál, „Nikdy jsem s tou zmijí nespal! Ani jednou za celou dobu, co jsme manželé, jsem se jí nedotkl. Zvedl by se mi žaludek, kruci!" Zaklel vztekle tak nahlas, že měl Artur pocit, že mu prasknou bubínky. 

„Já to vím, můj lorde. Ale celý Londýn, a všichni okolo hraběnky, si myslí to, co říká ona. Měl byste vyjít s pravdou najevo. Dřív, než se jí podaří vás zničit úplně. A vy víte, že je toho schopná."

 „To nemůžu udělat. A ty to víš."

 „Nemůžete stále platit za chybu svého mladšího bratra, můj lorde. Ani za chybu svého otce, že vás jako prvorozeného syna obětoval a donutil vás k tomu kroku. Máte právo na to, být šťastný!"

 „Můj bratr je mrtvý. Všichni jsou mrtvý. Jsem tu jen já, abych hájil čest rodiny. Je to tedy mojí povinností. A pak..., ty víš, že kvůli Chloe to učinit nemůžu."

 „Chloe je chytrá, a bystrá dívka. Má vás ráda, pochopí to."

 „Pochopí co?! Že nejsem její otec? Že její matka je ta největší děvka v Londýně? Že ji její vlastní matka odložila jako kotě a k smrti ji nenávidí?!"

 „Můj lorde. Jste její otec, srdcem určitě. Nikdo nemá tak široké srdce, jako vy."

 Lord Nicholas si povzdechl a zadíval se z okna. Tolik let už platil za mladickou hloupost svého mladšího bratra. Za touhu, která ovládla Robertovo tělo, když mu bylo sotva sedmnáct let. 

Ve svých sedmnácti letech Robert podlehl nejkrásnější dívce, jaká zde kdy žila. Bylo ji tehdy pouhých čtrnáct let, ale přesto byla zkušenější, než Robert, a ona ho svedla. Udělala to ovšem za jediným účelem. Myslela, že když se s ní Robert ožení, stane se hraběnkou. Jenže pak zjistila, že tomu tak není.

 Titul hraběte se dědil z otce na syna. Vždy nejstarší syn, užíval onoho titulu a přecházel na něj všechen rodový majetek. Tudíž Robert byl v jejích očích jen pouhý šlechtic, a o to nestála. 

Zjistila tehdy, že čeká dítě a starý hrabě, Nicholasův otec, učinil nejhorší rozhodnutí ve svém životě. Aby zabránil skandálu, donutil Nicholase, aby se oženil s její starší sestrou Elisou.

 Ovšem Elisa byla oddána bohu, a už několik let, pobývala v klášteře. Učinila přísahu celibátu, a jen kvůli své sestře Naomi přijmula tu oběť, a vdala se za Nicholase. Když pak Naomi o několik měsíců později porodila, odhodila malou Chloe, jako kotě. Nicholas s Elisou ji přijmuli za svou dceru, a nikomu nebylo divné, že by tomu mohlo být jinak. Však rod Carpenterů, byl velmi plodný. Nikdo se tedy nepodivoval, že hned osm měsíců po svatbě, se jim narodila dcera.

Jenže Nicholas toužil po dědici. Tak moc, že nakonec Elisa svolila k tomu, že naplní svazek manželství, a alespoň jednou spočine s Nicholasem na loži. Vzhledem k plodnosti Carpenterů, hned otěhotněla. Ovšem rána osudu, znovu tvrdě zasáhla a epidemie neštovic, pak Nicholasovi vzala ženu, i nenarozené dítě.

 Potom však udělal největší chybu svého života. Naomi ho ošálila krásou a sladkými řečmi a on se s ní oženil. Hlavně kvůli Chloe. Brzy po svatbě však zjistil, jakou udělal chybu. Hned co se Naomi stala hraběnkou, najednou otočila.

 Už se nesnažila přetvařovat, a její zkaženost vyšla na povrch. Dlouhých pět let se snažil přehlížet její nevěry, jen kvůli Chloe. Přeci jen, byla její matkou, ale nakonec mu došla trpělivost. A snad právě proto, že on s ní nikdy nespal, a nikdy, i když v jistých chvílích, když se před ním nakrucovala nahá, po ní toužil, si ji nevzal. A snad právě proto, měla Naomi ještě větší vztek.

 „Ano, Arture," povzdechl si Nicholas, „Jsem její otec. A chci, aby to tak zůstalo. Aby nikdy nezjistila pravdu. A jestli mne Naomi bude chtít zničit, učiní to tak, jako tak. Kdo mne zná, tomu stejně nikdy neuvěří, a o nic jiného mi nejde."