„Vítejte na panství Kromwell,“ řekl starší muž v livreji, když otevřel dveře kočáru, „jsem zdejší majordomus, Artur. Lady Evelyn, už vás očekává.“ Přidržel dvířka a Avery pomalu vystoupila z vozu.

 Udiveně zvedla hlavu a rozhlédla se kolem. Panství Kromwell, bylo ohromné. Nejen jeho polnosti a rozsáhlé lesy, kterými projížděli, ale zámek byl opravdu impozantní. Věděla, že hrabě Carpenter, je velmi zámožný muž, ale něco takového nečekala ani ve svém nejdivočejším snu.

 Vlastnil několik sídel po celé zemi. Zámečky, usedlosti, několik panských dvorů a sídel. Jeden z nich nacházel se i v Londýně a právě odtud, znala lady Evelyn. Bydlela v onom domě se svým mužem, a když zemřel, přestěhovala se zpátky sem, na jejich rodové sídlo. 

I přesto, že by mohla být lady Evelyn věkem spíše její babičkou, zachovala si mladickou mysl a nadhled. Staly se z nich přítelkyně, a když zůstala před lety po epidemii neštovic sama, jen se svým bratrem, byla jim oběma velkou oporou.

 Farchildové pocházeli z hrdého, avšak chudého šlechtického rodu. Jediným jejich majetkem byl skrovný dům v Londýně, a když epidemie neštovic prohnala se před devíti lety zemí, bylo ji pouhých deset let. Zůstala sama, s o deset let starší bratrem Christianem a protloukali se, jak jen to bylo možné. 

Christian jí byl od té chvíle nejen bratrem, ale i otcem a právě lady Evelyn, jim hodně pomohla. A proto také přivítala její nabídku, stát se guvernantkou její vnučky. Nechtěla být bratrovy již na krku, a stát se mu přítěží. Však za pár měsíců oslaví dvacáté narozeniny, a bylo na čase, aby se osamostatnila. A hlavně Christian, aby se konečně mohl poohlédnout po nějaké manželce.

 „Lady Evelyn, jsem tak ráda, že vás vidím.“ Vykřikla Avery radostně, když ji Artur dovedl do jednoho ze salónků, onoho obrovského domu. 

„Ach, ne víc, než já tebe, má milá.“ Usmála se stará dáma a vstala ze svého čalouněného křesla, „Musím s radostí konstatovat, že jsi snad ještě zkrásněla, děvče.“ Změřila si dívku pohledem a spokojeně se usmála. 

Jestli někdo vyhovoval jejímu záměru, tak to byla ona. Snad proto, že s bratrem vyrůstala sama, její jazyk se vybrousil k dokonalosti. Byla chytrá a kurážná. Její bratr se jí již několikrát snažil uvést do společnosti, aby si našla manžela, ale zdálo se, jakoby z ní muži měli strach. Nebyla to totiž slušná, tichá a poslušná dívka, jak bylo na onom trhu s nevěsty zvykem, a to muže děsilo.

 Každý chtěl ženu, která ho bude na slovo poslouchat a nejlépe bez vlastního názoru a němou. To ovšem Avery nebyla. V žádném případě. Měla svou hlavu a nebála se jí použít. 

Nebyla snad typicky krásná, jako Nicholasova žena, ale byla nádherná. Na rozdíl od Naomi, oplývala ženskými vnadami a to měli muži rádi. Její dlouhé, zrzavé, neposlušné kadeře, se vlnily kolem jejího obličeje, až do půli zad. Ano, byla si jistá, že jestli nějaká žena dokáže přivézt jejího vnuka k rozumu, tak jedině ona.