„Budete si přát připravit pokoj, paní?" Ozval se Arturův hlas, právě když Avery s Chloe vstoupili do domu. 

„Ne! Nehodlám tu zůstat ani o minutu déle!" Odpověděl mu vysoký, pichlavý tón. Avery se zarazila. Už podle hlasu, zdála se jí osoba značně nepříjemná. 

„To je ta zmije." Zašeptala Chloe a Avery se na ni káravě zadívala. Dívka však jen pokrčila rameny. Vystoupaly po schodech a zastavily se pár metrů, od lordovy pracovny. Z otevřených dveří, slyšeli lordův hlas.

 „Obávám se, že tento měsíc, už jsi dostala peněz dost, Naomi."

 „Ale no ták..., měla jsem vydání. A pak..., Londýnské sídlo chátrá a musela jsem peníze použít na jeho údržbu." 

„Z tvé apanáže, nešel na údržbu jediný cent. O svá sídla se starám sám a velice dobře. Tím si buď jistá. Skus si vymyslet jiný důvod!" Avery měla nutkání nakouknout a prohlédnout si onu osobu, při jejímž hlase ji přecházel mráz po zádech, ale neodvážila se. 

„Jsem hraběnka. A musím tedy podle toho vystupovat. To něco stojí, Nicholasi." 

„Jistě. A taky něco stojí, si udržet několik milenců najednou! Měsíčně ti poskytuji velice štědrou apanáž, měla by ses s tím naučit vyjít."

 „Proč? Peněz máš přeci dost, ne?!" 

„To je sice pravda, ale z nich ti nepatří nic. Je jen na mé dobré vůli, ti je poskytnout. A došla mi trpělivost, Naomi." Chvíli bylo ticho, ozvalo se jen šustění oblečení a Avery se rozbušilo srdce.

 „No ták...," ozvalo se po chvíli, „nestýskalo se ti po své manželce? Neříkej, že po mě netoužíš. Můžeme hned teď zmizet v ložnici, když si to budeš přát. A já vím..., že si to přeješ."

 „Namáháš se zbytečně, Naomi. Tentokrát nepovolím. Možná kdysi bys mě ošálila, ale tomu je konec! A teď..., doporučoval bych ti, aby ses zahalila a odešla. Mám práci." Vzteklé dupnutí do země a opovržlivé zasyčení se ozvalo z pokoje, a pak se vyřítila ze dveří postava. 

Avery s Chloe zůstali stát, jako přimrazené. Žena si upravovala živůtek šat, který si před tím evidentně před lordem stáhla, aby ho svedla. 

Avery spatřila ženu, která byla tak krásná, až přecházel zrak. Byla vysoká a štíhlá. Měla dlouhé, blond vlasy a dokonalý obličej. Nikdy neviděla tak dokonalou krásu. Byla prostě nádherná. Jenže stačilo, aby promluvila, a všechna krása, byla pryč. Zarazila se, když je spatřila před sebou a opovržlivě nakrčila nos. 

„No né!" vyprskla naštvaně, „Ošklivé kačátko, mne také přišlo přivítat?" podívala se na Chloe, „A kdo jste sakra vy?!" Přehlédla Avery pohledem, který vyjadřoval její opovržení. 

„Jsem guvernantka lordovy dcery. A doporučovala bych vám, abyste s ní takto nemluvila!" Postavila se Avery proti ní, a snažila se nedat znát své rozrušení. 

„Tak bys mi doporučovala?!" zasmála se zhluboka, „Co mi máš ty ubohá zrzko, co nakazovat?! Víš, kdo já jsem?!"

 „Ach..., můžu jen hádat..., nejste náhodou jedna z dívek slečny Baterley? Že by si lord poslal pro společnici? No možné to je..., muži potřebují své touhy občas usměrnit." Zamrkala na ni nevinně, a pocítila zadouctižení, když Naomina tvář zbrunátněla. Zřejmě slečnu Baterley, také znala. Byla to bordelmamá nejvyhlášenějšího veřejného domu v Londýně.

 „Co si to ty..." procedila Naomi rozzuřeně skrz zuby, „ty jedna mizerná, ubohá chudinko dovoluješ?! Jsem hraběnka!" 

„Hraběnka?!" vykulila Avery oči v hraném úžasu a přejela ji od hlavy k patě nevěcným pohledem, „Nemáte horkost, paní? Hrabě by se přeci neoženil se ženou lehkých mravů. Těch může mít, kolik si jen bude přát."

 „Ale tohle!" zaklela Naomi a hnula se směrem k ní, „To tě bude mrze, ty malá mrcho!" Napřáhla ruku, a v té chvíli se ozval ode dveří lordův hlas. 

„Tak dost, Naomi!" Naomi se otočila po jeho hlase a pevně semkla rty. Pak si odfrkla a pohodila hlavou. 

„Zůstanu tu! Ať mi laskavě Artur připraví pokoj!" vyprskla a pak odkráčela rudá vzteky.

 Nicholasův pohled se zaklesnul do Averyných očí. „Omlouvám se." Zašeptal. Ještě jednou zakroužil v jejím obličeji a pak zmizel opět ve své pracovně.