Avery se mrzutě zadívala z okna. Zdálo se jí, že se proti ní spiklo i počasí. Doufala totiž, že odvede Chloe někam do odlehlého kouta zahrady, ještě dříve, než přijde lord Nicholas, a bude ji vyučovat tam. Věřila, že než by je našel, většinu výuky by měla za sebou. 

Jenže venku to vypadalo, jakoby se ženili čerti. Silně pršelo, a hřmění hromu jí nahánělo hrůzu. Uchýlila se s ní tedy do jednoho z četných salónů. Nechala přinést čaj a několik šálků, a usadila se pohovku, proti Chloe. Byla ovšem tak nervózní, že to vycítila i ona. 

„Neměj strach, Avery," usmála se střapatá dívka a strčila si do úst, jednu sušenku, „nejsem zase tak neznalá. Můj otec mě už trochu zasvětil, když jsem asi před půl rokem, dostala své první měsíční krvácení." Řekla to tak klidně, a cpala se u toho sušenkami, že Avery překvapeně zamrkala. 

„Vážně?" vydechla užasle. Chloe byla jistě dost vyspělá, a jak se zdálo, chytrost zdědila po svém otci. I její rozumové schopnosti a její uvažování, předčilo rozum mnoha dívek o mnoho starších.

 Ihned si představila sebe, jak ji Christian vysvětloval onu problematiku, když si myslela, že umírá. Tehdy ji bylo jedenáct, a vysvětlil ji po svém, i akt rozmnožování. Hodlala nyní použít jeho slova, však nic jiného, o tom vlastně ani nevěděla.

 Lord Nicholas se právě blížil ke dveřím salónku, když zaslechl rozhovor jeho dcery s Avery. Na moment se zastavil a zaposlouchal se. 

„A..., a..., vysvětlil ti tvůj otec i rozdíl, mezi mužem a ženou?"

 „Jistě. Dokonce mi i půjčil jednu knihu, abych si ji nastudovala, a pak mne z toho vyzkoušel. Co potřebuješ vědět?" Odvětila klidně Chloe a strčila si další sušenku do úst. Avery se nervózně ošila. Neustále její pohled klouzal ke dveřím. 

„Tak dobře," řekla pak a snažila se, aby její hlas vyzněl profesionálně, „to nám hodně ulehčí práci. Takže nemáš strach z rozdílnosti mužského a ženského těla?"

 „Ne, nemám. Viděla jsem na obrázku onen rozdíl. A vím, jak vypadá mužské tělo, tedy se neobávám toho, že by mne to zaskočilo, až přijde můj čas, jak říkal tatínek."

 „Ach jistě, ale ony obrázky..., jak bych to řekla..., musí být zřejmě značně zavádějící. Nemám pocit, že by se muž mohl s takovým..., nástrojem vůbec pohybovat." 

„Viď? Také jsem si to říkala, než jsem to pochopila." Usmála se Chloe a Avery přikývla, ale měla pocit, že ta dívka ví víc, jak ona. Měla nutkání se jí zeptat, ale učitelka, tady byla přeci ona. Zatvářila se, jakože chápe, ale i Nicholasovi bylo jasné, že nikoliv. 

Musel si přiznat, že ho její nevinnost přitahovala. Dávno si byl jist, že je panna, a zcela nedotčená. Něco si o ní již zjistil, a věděl, že byla od dětství vychována jen svým bratrem. To mnohé vysvětlovalo. Zejména její vzpurnou a prostořekou povahu. Její hubatost a neustálí vzdor. I její naprostou naivitu. 

On ale zjistil, že právě toto všechno, ho zcela okouzlilo. Líbilo se mu, jak pokaždé zčervenala, a vzápětí se snažila to skrýt, nějakým hubatým dovětkem. Ano, tato žena byla pro něj pokušením tak velkým, až se sám sobě podivoval.

 „Omlouvám se, že jsem se zdržel, ale musel jsem vyřídit neodkladnou záležitost." Řekl s úsměvem, když vstoupil dovnitř, „Takže..., kde jste skončily?" Usadil se naproti Avery a málem vybuchl smíchy, když se na něj vyděšeně podívala.