Když se Caleb s chlapci vrátil zpět, byl již čas večeře. A když vstoupili do domu, a z koupelny vyšla Variol, rozbušilo se mu srdce. 

Byla vykoupaná, dlouhé vlasy usušené jen ručníkem, a na sobě měla tričko, a jedny z legín, které ji koupil. Bez make-upu a v tomto obyčejném, sportovním oblečení, přišla mu ještě krásnější. Už nevypadala tak sofistikovaně a nafoukaně, jako když se vznášela ve své předražené róbě.

 První co ho napadlo, bylo, že by měl koupit fén, když má ve svém domě ženu. Oni sami ho nepotřebovali, stačil jim ručník a hřeben. 

Když je spatřila, zaváhala a znovu zčervenala. A přišlo mu, že červená se vlastně stále. Byla vážně zvláštní, pomyslel si. Možná byla studovaná a znalá etikety a vybraného chování, ale jinak mu připadala bezbranná jak dítě. 

O normálním životě, jakoby nevěděla nic. Věděl, že je panna, přeci to Bruno řekl, a tak ho napadlo, zda vůbec někdy viděla na živo, pánský penis. Pochyboval o tom. Najednou měl pocit, že tři výrostci, kteří se zrovna přiřítili do obývacího pokoje, jsou v znalosti sexuality znalejší, než ona. 

„Ahoj Variol," zahalekal Lucas, „budeš s námi večeřet?" 

„No..., já..." znervózněla a podívala se na Caleba. 

„Jestli chceš..., kluci budou rádi." Řekl popravdě, a s obavami čekal, kdy se na Variol sesypou a nadšeně ji budou předvádět, svůj nákup. 

Když totiž přijel pro ně do města, kluci byli ještě v obchodu. Bylo již půl hodiny po zavírací době, a všichni tři stáli u kasy a dohadovali se s prodavačkou. Dožadovali se vysvětlení způsobu používání tampónů. Po zjištění, že existuje tolik druhů, dle síly menstruace, a že je šest velikostí, rozhodli se koupit od každého druhu několik. 

Už když vstoupil do obchodu, prodavačka na něj hodila zoufalý a prosebný pohled. Měl co dělat, aby udržel vážnou tvář, a vážně byl na kluky pyšný. 

Mangus se i s vážnou tváří zeptal prodavačky, zda můžou tampóny používat panny. Prodavačka znejistěla a třesoucí rukou začala zkoumat etiketu na krabičce. 

„Můžou, kluci." Přispěchal ji na pomoc a prodavačka, ulehčeně vydechla.

 Celou cestu v autě, se pak kluci dohadovali o tom, kdo ji svůj nákup předvede první. Každý z nich měl totiž napěchovanou tašku několika druhy. Napadlo ho, že ženský element v domě, je pro ně dobrý počin. Potřebovali ho, to bylo jisté. 

„Sedni si Variol." Ozval se Mangus jako první a důležitě ukázal na místo před krbem. 

„Ty podvádíš, Mangusy!" Zamračil se Lucas, „Já měl být první! Víš, že ty mini, mám já!" Založil si naštvaně ruce na prsou.

„Já jsem ale nejstarší!" Vedl si Mangus svou, a do rozhovoru se vložil i Dylan. 

„Já mám ale ty, co se používají na noc!" Vykřikl, a kdyby je Caleb neokřikl, začala rvačka. Všichni tři se postavili do pozoru a zmlkli. Variol sedíc na křesle, polkla. Caleb měl u nich opravdu autoritu. Poslouchali ho na slovo. 

„Tak dobře," řekl pak Mangus vážně směrem k Lucasovi, „začni, prcku." Lucas přešel i ono oslovení, za které se neustále zlobil, a klekl si před Variol. Otevřel tašku a vysypal její obsah na zem. 

„Nakoupili jsme ti, co potřebuješ," posbíral ze země šest krabiček, a položil jí je do klína, „to jsou ty nejmenší. Mini." Zářivě se na ni usmál a Variol polkla, protože ho vzápětí odstrčil Dylan.

 „Zjistili jsme, že potřebuješ několik velikostí," zaskřehotal hlasem, který mu začínal pomalu přeskakovat, „já mám tu střední velikost." A i on, zasypal její klín, několika krabičkami. 

„No, a tady máš na noc," řekl vážně Mangus, který byl už vážně přesvědčen o tom, že je skoro muž. I když ho Caleb dnes a denně, vyváděl z omylu, „a můžou to používat i panny." Několik dalších krabiček, skončilo Variol v klíně.

 Došla ji slova. Všichni tři, stáli nad ní a čekali. Cítila, že je rudá snad i na zadku, a zvlášť, když se setkala s Calebovým pohledem. Ale nadšenost chlapců a jejich vstřícnost, ji vyrazila dech.

 „Já...," vykoktala, „jste moc hodní, kluci. Lépe bych to nedokázala ani já. Děkuji vám, moc."

 „Vidíš! Já ti to říkal, že bude ráda!" Zavýskal Dylen a všichni odběhli do svých pokojů.

 Variol zůstala sedět, jakoby ji přimrazil. Styděla se před Calebem, který se opíral o krb a sledoval ji, ale zároveň pocítila takové nutkání se rozesmát, že to prostě nešlo jinak. 

Na klíně jí leželo asi dvacet krabiček tamponů, a když se konečně odvážila na Caleba podívat, nahlas se rozesmála.