Pozdě v noci, vzbudil Caleba příšerný křik. V první chvíli mu vůbec nedošlo, odkud se ozývá, ale onen křik se snad stále stupňoval. Vyskočil z postele a vyběhl ze dveří. Ozýval se z Lucasova pokoje. 

Vztekle zavrčel a otočil klíčem v zámku. Rozrazil dveře a zůstal stát pomalu s otevřenou pusou. Brzy se ale vzpamatoval, když mu došlo, o co se jedná. 

Variol stála na posteli, a vřeštěla jako smyslu zbavená. Byla skoro nahá. Na sobě měla jen bílé kalhotky, skákala z nohy na nohu, jakoby ji postel pálila a křičela na celé kolo. 

Její prsa, se pohupovala do rytmu a Calebovy pomalu vyschlo v ústech. Byla nádherná. Ještě nikdy neviděl tak krásnou ženu. Byl rád, že se naučil spát alespoň v lehkých pyžamových kalhotách, i když do půl těla nahý. 

Spával nahý, ale když byli kluci malý, bývalo skoro železnou pravidelností, že k některému z nich, musel v noci běžet.

 „Udělejte něco!" Křičela Variol, „Něco tu je! Je to..., je to chlupaté..." Vykřikla a vzápětí skočila do jeho náruče. Přitiskla se k jeho nahé hrudi, chytla ho okolo krku a zoufale se rohlédla po podlaze. 

„Co se stalo?!" Ozýval se jeden hlas za druhým a ve dveřích se začala zjevovat jedna černá, rozčepýřená hlava za druhou.

„Nezapomněl jsi tady Pinkiho?" Řekl Caleb, aniž by se na chlapce otočil. Nedokázal totiž odtrhnout zrak, od ženy ve svém náručí. Její plná, a kyprá prsa se tiskla na jeho hruď a její trhavé pohyby, když se ohlížela kolem a dotýkala se ho, zanechaly následky na jeho těle. 

„No jo," zamumlal Lucas rozespale a natáhl se pro svoji fretku, která vykukovala pod postelí, „promiň, Calebe." Vzal ji do náručí a jako ve snách se otočil a rozešel se zpět.

 „Tak spát!" Řekl přísně Caleb, „Zítra vás nedostanu z postele. Odjíždíme v sedm, ani o minutu dýl!" Každé ráno totiž vozil chlapce do školy, a pak je zase nehledě na jejich námitky, vozil zpět.

 Když za výrazných protestů za chlapci zaklapli dveře, podíval se Caleb, Variol do tváře. 

„Pohroma zažehnána, princezno." Mrkl na ni a Variol se neochotně zavrtěla v jeho náručí.

 „Jste..., jste si jistý?!" Vykoktala, jakoby mu nevěřila a ještě pevněji se k němu přitiskla. Evidentně si vůbec neuvědomila, že je skoro nahá. A v náručí polonahého, cizího muže.

 Zamrkala a zhluboka se nadechla. Jeho zemitá vůně, ji praštila do nosu. Voněl jinak, než muži které znávala. Nepoužíval žádných drahých parfémů, ale ta vůně ji skoro omráčila. Byla to jakási směsice mýdla, potu, kávy a kouře. Úplně přestala dýchat v jeho objetí. 

Ztrácela se v jeho mohutných pažích, a držel ji tak lehce, jakoby nic nevážila. Její zrak zavadil o jeho nahou hruď. O tetování, které se rozléhalo po celé paži a hrudníku, až měla chuť se podívat, zda něco podobného, neskrývá i na zádech. Polkla, když prstem zavadila o stříbrný kroužek v jeho bradavce. 

„Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo," usmál se Caleb a v očích mu zajiskřilo, „ale je to pro mě jaksi nepohodlné."

 „Ne..., nepohodlné?" Vydechla Variol. Vůbec nechápala, kam tím míří. A stále si neuvědomovala absurdnost situace, ve které se nacházela. 

Klidně ležela v jeho náručí, stále ještě s bušícím srdcem, ovšem jestli onoho bušení měl za následek strach z té hrozné příšery, nebo jeho teplá náruč, nevěděla.

 Pak ji došlo, že svým nerozvážným skokem do jeho náruče, mu zřejmě nějak ublížila. Sice jí byl úplně ukradený, a nejraději by ho praštila něčím po hlavě, ale zeptat se musela. 

„Způsobila jsem vám nějakou újmu?" Vydechla.

 „Újmu?" Zasmál se Caleb nahlas, „Ležíš skoro nahá v mém náručí, princezno. Každý chlap by pocítil újmu."

 Teprve teď Variol došlo, že spala jen v kalhotkách. Neměla nic, co by si vzala na sebe, a nechtěla spát v onom oblečení. Zčervenala až ke konečkům prstů na nohou a pokusila se hnout, aby se před ním nějak zakryla. Nohou ovšem zavadila o něco tvrdého, na jeho těle.

 „To..., je ta..., újma..." Zašeptala nevěřícně a vyděšeně se mu podívala do očí.

 „Ano! Přesně ta!" Zavrčel Caleb, když v její tváři spatřil odsuzující a nechutný pohled. Přistoupil až k posteli a pustil ji, až padla zády do polštářů. 

Zůstal stát nad ní, a její pohled automaticky sklouzl mezi jeho nohy. Pod tenkou látkou kalhot, nemohl své vzrušení skrýt, i kdyby chtěl. 

Variol do široka rozšířila oči a zalapala po dechu. Hlavou ji proběhla nutkavá myšlenka a nedokázala ji zahnat. Tento chlap, byl zřejmě velký všude. Hodně velký, protože měla pocit, jakoby mu pod látkou ležel dlouhý a tlustý had. 

Jenže jeho, jakoby to ani nevyvedlo z míry. Vůbec se za to nestyděl. Vůbec snad necítil rozpaky, naopak. Ono zjištění, ji znovu překvapilo. 

„Nemusíš mýt strach, princezno," zavrčel a zářivě se usmál, „nehodlám se s tebou vyspat. Prozatím."

 „P..., prozatím?" Vykoktala. 

„Jistě!" pokrčil ledabyle rameny, „Co bych z toho měl? Můj pták je sice napumpován k prasknutí, ale nejsem zoufalec. Až se budeme milovat, budeš to chtít taky." Variol zalapala po dechu. Jeho sebejistota ji naštvala a rozzuřila, ale zároveň vzrušovala tak, že cítila ono horko ve svém lůně.

 „Phe!" vyprskla, „nejste trochu namyšlený?! To si myslíte, že bych s vámi..." zapíchla prst do vzduchu proti němu, „se snad toužila vyspat?! Ani náhodou!" Caleb se však jen nahlas zasmál.

 „Užijeme si spolu spoustu zábavy, princezno," mrkl na ni, „budu na tobě hodovat, a celou tě sním. Ochutnám tě každičkým možným způsobem, jak jen to je možné. A ty budeš prosit. Křičet. Žadonit, abych pokračoval. Protože princezno, věř mi..., to co já ti dokážu dát, o tom se ti ani nesnilo." Ještě jednou zabodl zrak do její vyděšené a znechucené tváře a pak za sebou stejně znechuceně, zabouchl dveře.