Variol se podívala do jeho temně hnědých, pronikavých očí, a v jeho tváři viděla otázku. Ale nejen to. Dokonce i něhu a tolik lásky, až se jí sevřelo srdce. 

Stále ji něžně objímal v pase, ale poznala, že ji objímá proto, aby ji dodal podporu. Proto, aby ji chránil, ne, jako Peter, který ji pevně svíral proto, aby si ji přivlastnil.

 Ještě do nedávna, si myslela, že Petera miluje za to, jaký je. Nyní, ji ale přišla na mysl otázka, jestli ho nemilovala proto, kým je.

 Ano, líbila se jí představa toho, že se vyrovná její představě vychovaného a sofistikovaného muže. Bohatého a vlivného. Jenže když nyní viděla vedle sebe tyto dva, tak nesmírně rozlišné muže, její srdce se rozbušilo jen v jednom případě. 

A stačil pouhý pohled do těch hnědých očí, a podlamovala se jí kolena. A přitom měl Caleb pravdu, když ji naposledy řekl ona slova. Opravdu jí takovýto druh mužů, nikdy nepřitahoval. Až teď. 

„Já...," zašeptala. Nejraději by utekla, protože měla pocit, že je všichni sledují. A všichni samozřejmě také díky Peterovi vědí, co se před chvílí venku stalo. 

Ta představa ji vehnala červeň do tváří. Jenže k jejímu překvapení, Caleba to snad ani trochu nerozhodilo. Jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Vůbec, ani snad malinko, nepociťoval rozpaky a stud. Stále ji pevně svíral, dodával ji podporu, a najednou si byla i jistá, že kdyby si to přála, klidně by to vzal na sebe, aby se necítila trapně. Klidně by se v očích ostatních stal zvrhlíkem a přiznal by cokoliv, třeba že svedl půlku sálu, jen aby jí pomohl. 

Variol se zhluboka nadechla. Srdce jí jenom z jeho blízkosti tlouklo tak, že se bála, že jí vyskočí z hrudi. Třásla se, a Caleb měl pravdu, již od chvíle, co vstoupil do místnosti. Vzrušoval ji. Toužila po něm a přitom se při něm cítila poprvé v životě ženou. Cítila se s ním v bezpečí. 

„Je to pravda!" Vykřikla náhle směrem k Peterovi, který jejím nečekaným výpadem skoro nadskočil, „Do posledního písmenka!" Křičela rudá vzteky, „Bože! Ano! Měla jsem jeho obličej mezi svými stehny! Měla jsem jeho ruce všude po těle, a pak mě krásně pomiloval!" Dívala se na Petera a rozčileně přitom mávala rukou před jeho obličejem. Peter skoro nevěřícně zalapal po dechu. „A ano! Toužím po něm! Chci ho! Bože můj..., přestávám dýchat, když se mě jen dotkne! Miluji toho chudáka, toho burana, jak ty říkáš. A nevadí mi, že mu podle tebe čouhá sláma z bot, protože..." zapíchla prst do vzduchu, proti jeho obličeji, „protože on je stokrát větší muž, než ty!"

 Celý proslov Variol na Petera křičela, jak smyslu pominutá. Její vztek tak vygradoval, že se poprvé v životě, přestala ovládat a všichni v místnosti, zůstali nad její přeměnou jak u vytržení. I hudba přestala hrát, aby snad nikomu nic neuteklo. 

A když Variol skončila, snažila se svůj dech dostat pod kontrolu. Caleb ji stále pevně držel, aby se mu nezhroutila k nohám. A i jeho srdce bilo jako na poplach. A vzpamatoval se zřejmě jako první v místnosti. 

„Princezno," zašeptal a přivinul si ji do náručí, „ty moje čertice..., nemáš ani ponětí, jak moc tě miluji." Vydechl a hladově ji políbil.

 Nebránila se mu, polibek mu vrátila. Najednou jí snad bylo všechno jedno. Bylo ji jedno, co si kdo pomyslí, a kdyby ji vzal do náručí s tím, že ji znovu pomiluje, snad by to i nahlas vykřičela do celého sálu. A Caleb to poznal. Když se od ní odtáhl, neubránil se úsměvu. 

„Jsi moje žena..., moje..." Zašeptal a přejel prstem po její tváři. 

„To se ještě uvidí!" ozval se znovu Peterův hlas za jejich zády, „Ještě nemáš vyhráno, burane! Ještě není tvá žena! Zatím je jen tvoje děvka!" To už ale Caleb nevydržel. Pustil Variol a v mžiku byl u Petera.

 „Ty jsi ještě kruci tady?!" Vyštěkl a chytl ho pod krkem, „Nikdo nebude mou ženu nazývat děvkou, ty zmetku!" Prskal mu do tváře a jednou rukou ho vyzdvihl tak, že se jeho nohy nedotýkali země, „Už dávno, je moje žena, a jestli ještě někdy řekneš jedno, jediné slovo, proti ní..., budeš mít co dělat se mnou!" 

 „Calebe!" Ozval se Brunův hlas, „Nestojí ti za to, ten mizera!" 

Caleb se ještě několikrát zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pak ho s opovržením odhodil stranou.