Variol by si nikdy, ani v těch nejdivočejších snech, nedovedla představit, že by udělala něco takového. Dbala vždy na přísnou etiketu. Na uhlazené chování. Nepobuřující, zdvořilé až noblesní. A najednou ji bylo jedno, co si o ní všichni myslí. Nebo alespoň pro tuto chvíli určitě.

 Caleb s ní v náručí, zamířil cestičkou podél domu za roh a pak ji posadil na kulatý, kamenný podstavec. Sklonil se k ní a hladově ji políbil. 

„Ach princezno," zašeptal do jejích úst, „toužíš po mně. Poznám to. Od chvíle, co jsem vstoupil do místnosti, ses nepřestala třást." Variol zasténala jeho jméno. Vpletla mu prsty do vlasů a polibek mu opětovala. Nedokázala už vzdorovat sama sobě. Prostě to nešlo, ať se snažila sebevíce.

 Touha po tomto muži, bylo něco víc, než si kdy vůbec dokázala představit. Zapomněla tak na své zásady a vychování, a jediné po čem toužila, bylo, aby jí dal to, po čem prahne její tělo. 

A Caleb to zřejmě pochopil. Protože k ní poklekl, sáhl pod její sukni a jedním pohybem stáhl její kalhotky. Variol překvapeně zasténala. Napadlo ji, že by jistě měla začít protestovat, ale z hlavy se jí rázem vypařilo vše, mimo její touhu. 

„Neboj se, princezno," zašeptal Caleb chraplavým hlasem, „hned tě toho zbavím." Pak oběma rukama jemně roztáhl její nohy a zabořil mezi ně svou hlavu. Variol vykřikla. Do široka rozšířila oči a zalapala po dechu. 

„Calebe! Můj bože, Calebe!" Zasténala a skoro v agónii vzrušení, ho chytla za vlasy, aby si ho přidržela mezi nohama.

 V ten moment se z poza rohu vynořila postava. Caleb periferním viděním spatřil Petera. 

„Zmiz!" Zavrčel na něj Caleb, když zůstal stát, jako opařený. Jeho oči se vztekle zaleskly, ale po chvíli se otočil, a zmizel za rohem. 

„Bože" vykřikla Variol, „co si pomyslí?" Zakryla si ústa rukou, aby nevykřikla. 

„A záleží na tom, princezno?" zašeptal Caleb do jejích úst, když si ji přivinul ke hrudi „Záleží ti na tom, co si o tobě pomyslí, zrovna on?" Zapátral v její tváři. Díval se jí do očí a Variol ztěžka oddychujíc, najednou pochopila, že nikoliv.

 „Ne," zašeptala, „vůbec na tom nezáleží." A opravdu to tak myslela. Dívala se mu zblízka do tváře a její dech, se znovu začal zrychlovat. Caleb se jen usmál a něžně přejel palcem po jejích pootevřených rtech.

 „To jsem rád, princezno," vydechl a znovu poklekl, „tak mě nech, ať tě zbavím toho hrozného napětí, princezno." Zabořil hlavu mezi její nohy a hladově se svými ústy začal mazlit s jejím přirozením. 

Okolní svět, jakoby rázem zase přestal existovat, a byli jenom oni dva. Variol se svíjela pod jeho počínáním, a když pak ucítila, že se blíží její vyvrcholení, Caleb se k ní přisál ještě mocněji.

 „Princezno..., moje princezno." Zašeptal, když se vzepřel na pažích a políbil ji na ústa. Variol cítila chuť sebe, z jeho jazyka a znovu se zatřásla vzrušením. Nemohla si pomoci, ale na tomto muži, ji snad vzrušovalo vše. 

„Potřebuji tě!" Vydechl vzrušeně a jedním pohybem, rozepnul přezku svého opasku, aby vysvobodil svůj pulsující penis s pevného sevření kalhot, „Dej svému muži, co tak moc potřebuje, nebo dozajista zešílí!"