Variol se posadila na posteli svého pokoje a povzdechla si. Přišel den, kdy se konala ona oslava, kterou si ze vzdoru vybojovala, a nyní toho litovala. 

Nechtěla přeci nic oslavovat. A už vůbec ne, její znovunabytou svobodu, ale jakoby ji přeskočilo. Vymínila si ji, snad už jen proto, aby ublížila Calebovy. Aby mohla pozvat Petera. Jenže nyní, toho zřejmě litovala. A to víc, než si dokázala připustit. 

Od té chvíle, co ji Caleb řekl ona hrozná obvinění, na to nedokázala přestat myslet. A nepřidalo tomu ani to, když se tu jednoho dne, objevili Calebovy bratři. 

Přijeli evidentně bez Calebova vědomí, protože ji chtěli vidět. Už když je spatřila, zaplavil ji zvláštní pocit lítosti.

 „Ty už nás nemáš ráda?" Zeptal se jí Lucas a Variol se sevřelo srdce. 

„Samozřejmě že mám. Jak tě to mohlo napadnout?"

 „Tak proč jsi utekla?" Dožadoval se stále Lucas a výraz dalších dvou bratrů, jí zrovna nepřidal, „Nemáš ráda Caleba?" Variol zalapala po dechu. Tři páry očí se na ni dívali a přímo leželi na jejích rtech, čekajíce na její odpověď. 

„Já...," vykoktala. Chtěla vykřiknout, že samozřejmě, ale něco ji opět zarazilo. Její vlastní hrdost a umanutost.

 „Samozřejmě, že má," vložil se do rozhovoru Mangus a podíval se na ni zvláštním pohledem, „holky jenom někdy nevědí, co chtějí! Je to podobné, jako s Ailen," na tváři se mu usadil zadumaný výraz, „zprvu mě nechtěla, ani vidět a já ji miloval. Když jsem se jí dvořil, odmítala mě. A když jsem o ni přestal mít zájem, teprve pak si sama uvědomila, že mě miluje," stejně hnědé oči, jako oči jeho bratra, se zabodli do Variol, „Jen aby se někdy nestalo, aby si ten muž, stál na svém. Aby ho ona dívka neranila tolik, že by ji odpustit nedokázal." 

Ona slova, Variol stále zněla v hlavě i teď, když ve svém pokoji, oblečena v nejdražší a nejluxusnější model jaký našla, seděla na posteli. Vlasy měla opět úhledně stažené do drdolu, ala stará panna, a dle jejího názoru, vypadala dokonale. 

Ale najednou si tak nepřipadala. Najednou se jí tam nechtělo. A když po nějaké době, se přeci jen odhodlala sejít dolů a vstoupit do velkého sálu, rozbušilo se jí srdce. Měla by se zde cítit jako ryba ve vodě. Všechny lidi znala a ona byla bezpochyby hvězdou večera, ale nebylo tomu tak.

 V rohu místnosti hrála živá hudba. Stoly kolem dokola, se prohýbali pod nánosy jídla, a všude byli lidé. U baru se tísnilo několik lidí a na parketu tančilo asi tucet párů. 

Zapátrala po místnosti a pak si všimla, že z hloučku mladých mužů, se jeden oddělil. Všichni do jednoho, byli jako ze žurnálu. Dokonalá saka na míru a škrobené límečky. A onen muž, který se rozešel k ní, byl Peter Falker. 

Jako obvykle, dokonale a draze oblečený. Neměl jedinou chybu. Předražené sako a ještě předraženější boty, jakoby už jen oním oblečením, chtěl dát na odiv svůj status zbohatlíka.

 „Vypadáš dokonale, Variol." Řekl, a galantně jí políbil ruku. Variol se usmála a pokynula mu hlavou. 

„Ty také, Petere. Dlouho jsme se neviděli, že?" Zapátrala v jeho tváři.

 „Ach ano. Máš pravdu, Variol. Měl jsem hodně práce, to víš. Naše impérium..." Znalecky zamrkal, a pokynul rukou k omluvě. 

„Hodně práce? Tak ani nevíš, že jsem byla skoro šest týdnů na dovolené, že ne?"

 „Promiň, ale nějak mi to ušlo. Ten čas letí, nemám-liž pravdu?" Zdál se jí být nervózní, ale snažil se to jistě maskovat. „A kde že jsi byla, Variol? Doufám, že sis to tam užila."

 „Ty jsi mě vážně ani nehledal?" Zamračila se na něj, „Celých šest týdnů, jsi nevěděl, že nejsem doma?" Povytáhla obočí, „Musíš být hodně zaneprázdněný, chudáčku." Ironický podtón hlasu, Peter ovšem nepoznal. 

„To víš, zlato. Jsem v jednom kole. Práce, práce a zase práce. Chci ti nabídnout jen to nejlepší, a to něco stojí." Vykrucoval se jako had. Pak jeho oči zabloudily směrem ke dveřím, a Variol by přísahala, že ztuhl. Ale jen na okamžik, a pak se zamračil. 

„Co ten tady kurva chce?! Tenhle póvl! Jak si dovoluje takový buran se plést mezi nás?!" Ve výrazu jeho tváře, Variol spatřila pohrdání. 

 Podívala se tím směrem a málem přestala dýchat. Do místnosti vstoupil Caleb. Podlomila se jí z něj kolena. A zřejmě ne, jen ji. I dívky kolem, z něj evidentně nemohli spustit oči. 

Vypadal jinak, než všichni okolo. Vypadal prostě jako muž, s velkým M. Nebyl sice oblečen do perfektně padnoucího obleku, ale vypadal dokonale. Na sobě měl perfektně padnoucí rifle. Hnědé, kožené boty. Bílou košili a rozepnuté sako. 

Jeho porozhalená košile, tak odkrývala jeho vypracovanou hruď a tetování. Jeho mohutná a vypracovaná postava, úplně vyčnívala v celé místnosti.

 Musela se usmát, ale muži okolo něho, ji připadali teď nějak chudí. Nicotní, vedle něho. On byl ten predátor a okolo něho se mihotající muži pouhý hmyz, u jeho nohou.