„Calebe! Henry!" Vykřikla Gabi, když oba muži vkročili do domu a padla jednomu po druhém, okolo krku. 

„Gabi, úplně jsem zapomněl, že máš přijet." Řekl Caleb a rozhlédl se po místnosti. 

„A no jo," zašvitořila, „vím, že jsem se měla ukázat již před čtrnácti dny, ale mám v merku docela milého a hodného kluka, tak jsem..." pokrčila rameny a Caleb se na ni zaculil. Takhle nervózní, ji snad ještě neviděl. 

„Jen v merku?" Povytáhl obočí spiklenecky, „Mě neoblbneš, Gabi. Je to něco víc, viď? Tak mluv!" Usmál se a založil si ruce na prsou, „Kdo to je. Co dělá? Čím se živí? Jak se k tobě chová?" Gabi se rozesmála a šťouchla ho pod žebra.

 „Všechno ti řeknu, neboj. Zatím je to v začátku, jestli mi rozumíš, ale je na mě hodný a já cítím, že by z toho mohlo být něco víc," pokrčila rameny, „vážím si toho, že mě stále tak ochraňuješ, Calebe. Jsi můj hodný, větší bráška, ale neměl bys taky koukat konečně už na sebe?" Caleb se spokojeně usmál, v očích mu zajiskřilo a znovu se rozhlédl po místnosti. 

„No..., vlastně jsem ti chtěl něco říci, Gabi," zvážněl a Gabi vědoucně povytáhla obočí, „našel jsem ji. Našel jsem svoji ženu." Gabi doširoka otevřela oči a pak vypískla tak, až Caleb pomalu poskočil.

 „Vážně?! Bože, Calebe, jsem tak šťastná za tebe!" Ona moc dobře rozuměla onomu slovnímu spojení, „jeho žena", znamenalo to, že se zamiloval. A že je konec s jejich mileneckým vztahem. Se všemi, jeho milenkami. Potutelně na něj zamrkala, tak, jak to dělala vždy, když ho chtěla pozlobit.

 „Takže už žádný sex?" Zatvářila se ublíženě a nešťastně, „A já se tak těšila. A co ostatní milenky? Už jsi je vyškrtl ze svého seznamu?" Vzhlédla k němu a pak vyprskla smíchy, „Dělám si prdel, vždyť to víš!" Zavýskala a objala ho okolo krku. 

 „A samozřejmě, že to vím," zamračil se Caleb a zapátral po místnosti, „chtěl bych tě s ní seznámit, ale..."

„S kým? S tvoji ženou?" Řekla Gabi překvapeně, „Ona je zde?" 

„No ano. Je to na dlouhé vyprávění, Gabi. Později ti vše vypovím, teď se musím podívat..." vykročil ke dveřím.

 „Počkej!" Vykřikla Gabi a její zděšený výkřik, zastavil Caleba v pohybu, „Asi jsem něco pohnojila."

 Caleb se otočil a tázavě povytáhl obočí. Srdce se mu rázem rozbušilo jako na poplach. Cítil, že se něco stalo.

„Nevěděla jsem, že je to ona. Variol Jamesonová?" a když Caleb přikývl, pokračovala, „Vůbec se nezmínila o tom, že je tvoje žena, Calebe. Řekla jsem ji jen, že jsem přijela za tebou, že se spolu občas vyspíme, a že se známe již od dětství, ale ona..." Najednou ji to došlo. Zakryla si ústa dlaní, když se jí chtělo vykřiknout. A když viděla zoufalý výraz Calebova obličeje, chtělo se jí umřít. 

„Chtěla po mně, ať ji odvezu dolů. Že bys ji prý stejně odvezl, a že ti tím ušetřím práci..." vydechla, „kruci Calebe! Jsi si jistý, že je to ona? Že je tvoje žena?"

Caleb se zhroutil do křesla a nešťastně si prohrábl své neposlušné vlasy. 

„Jsem si bohužel jistý, Gabi," zašeptal, „miluju ji. Zoufale."