„Princezno?" Řekl a povytáhl obočí. Pak mírně předklonil hlavu, a v očích mu zajiskřilo. Vypadal najednou tak nepřístupně. Divoce. Jako někdo, kdo si je moc dobře jist sám sebou a toho, co chce. 

„Calebe..., já..." zašeptala Variol a s uzarděním sklopila zrak, „ještě nikdy..., nevím..., nevím, co mám dělat." Dostala ze sebe konečně, a v tu chvíli měla chuť, zahrabat se pod zem, jak moc se styděla. 

Jen se ale usmál a dlouze se na ni zadíval majetnickým pohledem. Jakoby přehlížel své teritorium a ona ani na okamžik nezapochybovala, o jeho moci nad ní.

 „Nemusíš dělat nic, princezno," vydechl nakřáplým hlasem, „o všechno se postarám. Na tobě je jenom, abys svého muže pěkně rozpálila a vzrušila."

 Variol zčervenala a zalapala po dechu. Její pohled automaticky sklouzl pod jeho pas. Nemohl skrýt své vzrušení, i kdyby chtěl. Zrovna jako onehdy, když ji Pinky vystrašil, skrýval se pod bílou osuškou dlouhý, tlustý had. 

Moc dobře si všiml jejího pohledu, a potlačil nutkání se usmát. Místo toho se otočil a s rozkročenýma nohama, se usadil v křesle pod oknem. 

„Svlíkni se pro mě, ženo. Chci tě vidět nahou, a chci, aby ses mi sama nabídla."

 Variol se několikrát zhluboka nadýchla. Celá se roztřásla a její srdce začalo tlouci jako o život. Nikdy by si nepomyslela, že je možné cítit tak nesmírnou touhu, že sotva stála na nohou. V jejím lůně cukalo, při každém jeho nemravném pohledu. Při každém jeho nemravném přání, které by ji ještě donedávna připadalo vulgární a nepřípustné.

Vůbec si nedovedla představit, že by po ní něco takového chtěl Peter. Že by s ní takto mluvil. Utekla by od něj s opovržením, a označila by ho za zpustlíka. Kdežto od Caleba, přišlo ji to normální. Vzrušující a přirozené.

 S třesoucími prsty, se začala pomalu svlékat. Vůbec nechápala, kde vzala tu odvahu, ale jakoby si její podvědomí dělalo, co chce. A když odhodila poslední kousek oděvu a vystoupila ze svých kalhotek, přísahala by, že ji mezi nohama vzplál oheň. Prohlížel si ji bezostyšně a pomalu hltal každičký kousek jejího těla. 

„Jsi překrásná, princezno," vypravil ze sebe, „ukaž mi, jak se sama sebe dotýkáš." Variol doširoka rozšířila oči. Pak se několikrát zhluboka nadýchla, ale stále se jí nedostával dostatek vzduchu.

 „Nestyď se přede mnou, princezno," řekl, když spatřil její rozpaky, „mezi námi nebude žádné tabu. Žádných zábran, ani tajemství. Patříš mi beze zbytku a já tobě. Teď se chci dívat, co ti dělá dobře. Dotýkej se sebe sama a přestav si, že za malý moment, to budu já." 

Variol zavřela oči, ve snaze zahnat stud a vztáhla ruce ke svému tělu. Dotýkala se svých prsou a břicha, a celé tělo, jakoby ji vzplálo vzrušením. Styděla se a třásla se, a nevěděla ani kdy, ale onen stud se přetavil v extázi a touhu, tak mocnou, že zapomněla na své dobré vychování.

 Dotkla se svého přirození a vykřikla. Skoro nevěřícně otevřela oči a zahleděla se na Caleba. Sledoval ji pohledem šelmy, která co chvíli chystala ke svému útoku.

 Postavil se a několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Vzal její ruku, která se ještě před chvílí dotýkala jejího nejintimnějšího místa do dlaně, a zdvihl ji ke své tváři. Vdechl vůni z jejích prstů a pak je oblízl.

 Variol se podlomila kolena. Nechápala, jak může mít nad ní takovou moc. Tak neskutečnou, že snad právě zažila svůj první orgasmus, a to se jí ještě ani nedotkl. Ale jeho nemravné počínání, bylo tak vzrušující, že ztratila zábrany a poslední zbytky pochyb. Byla znovu jako hadrová panenka, která je zcela v jeho moci. 

Takže když ji ochraptělým hlasem přikázal, ať si lehne na postel, a nabídne se mu, udělala to.

 „Lehni si na postel, ženo a nabídni se mi," řekl vzrušeně, „ukaž mi svoji kundičku."