Variol se zamračila do stropu. Bylo to již nejméně hodinu, co zaslechla na chodbě dohadování a pobíhání chlapců, než je Caleb odvezl ráno do školy. Teď bylo všude ticho, ona ale neměla vůbec náladu na to, vylézat z pokoje. 

Byla zde již tři, čtyři dny? Přestala vnímat čas a její nevrlost se ještě prohloubila vědomím, co pociťovala. Chlapci ji tak okouzlili svou upřímností a opravdovostí, že na chvíli snad i zapomněla, že je vlastně unesena. 

 Ano! A unesl ji on! Chlap, na kterého nedokázala přestat myslet. Jeho přítomnost, jeho zemitou vůni a jeho dokonalé a mohutné tělo, jakoby zabralo celý prostor tohoto domu, a zas a znova ji připomínalo teplo jeho náruče. 

A to ji štvalo. Rozčilovalo. Přeci takovýto druh mužů, se jí vůbec nelíbil. Nalinkovala si svůj život, po boku Petera Falkera a myslela si, že je do něj zamilovaná. Jenže ať se nyní snažila, jak chtěla, s očima upřenýma do stropu, si vzpomenout na jeho tvář, s hrůzou zjistila, že se jí v představách objevuje on. Caleb.

 Vůbec to nechápala. Neměl přeci nic, co obdivovala na Peterovi. Peter byl bohatý. Choval se sofistikovaně a uhlazeně. Mluvil vytříbeně a s rozvahou. Chodil oblékán jak pravý gentleman, i se tak choval. Nikdy ji do ničeho nenutil, a pochybovala o tom, že zná nějaký vulgární výraz. 

Jistě. A co měl on? Byl neotesaný. Vůbec se nechoval uhlazeně a už vůbec ne, jako gentleman. Z jeho vzezření, jakoby přímo čišelo nebezpečí. S každého jeho póru, s každé buňky jeho těla, snad přímo stříkala jeho sexualita. Byl vulgární a arogantní. Byl silný a mužný. Byl neskutečně sexy a byl si toho vědom. A byl..., byl... 

Variol vztekle praštila pěstí do matrace pod sebou. Nejhorší snad bylo, že jí jeho vulgarita, vzrušovala. Netajil se tím, co chce a mluvil tak, jak mu zobák narostl. Tak, jak by gentleman nikdy nemluvil. Jak by Peter nikdy nemluvil, a to u Petera dříve obdivovala. 

Tak proč ji ale jeho upřímnost a vulgárnost, tak vzrušovala? Peter by nikdy nevypustil z úst, slovo kundička. Nikdy! Řekl by..., tvé pohlaví. A on?! Jen co to řekl, rozlilo se v jejím lůně takové horko, jako nikdy.

 Proč ji tak vzrušovaly jeho narážky, když věděla, že jediné na co myslí, je sex? Že vše, co vypustí z úst, má právě onen podtext? Měla na něj vztek. A hlavně měla vztek sama na sebe. 

Doposavad, byla pánem svého těla a mysli. Ano..., doposavad! To se ovšem změnilo ve chvíli, kdy vstoupila do domu muže, který ji unesl.

„Kruci!" Zaklela nahlas. Vlastně úplně zapomněla snad i na to, že je unesena. A zapomněla i na svého dědečka. 

Teprve nyní ji napadlo, že ji jistě hledá. Snad. Protože bylo pravdou, že její děda, byl trochu uvolněnějších názorů na život, než ona. Když si to tak uvědomila, byl Calebovy v něčem hodně podobný. A to v názorech na život a sexualitu. 

Vždy se zlobila, když měl narážky na její usedlý život. Když ji tvrdil, že by měla žít a užívat si života. Když se jí úplně klidně, jakoby se nechumelilo, zeptal, jestli ji už Peter konečně zbavil jejího panenství. 

A když mu pohoršeně odpověděla, že ne, řekl něco, co ji rozlítilo, ale ona slova, si pamatuje stále. 

„Peter není muž pro tebe, Variol. Věř mi. Ten suchar tě neudělá šťastnou. Ty potřebuješ chlapa, Variol. Chlapa, s velkým CH. A to nemluvím o jeho statcích a majetku. Mluvím o všem, co dělá muže, mužem. O slovu, kterému když dá, můžeš na sto procent věřit. O činech, které ho činí ještě větším, než kdyby oplýval bohatstvím. Potřebuješ chlapa, který si tě podvolí, Variol. Který ti ukáže, co je vášeň. Touha a rozkoš. Chlapa, v jehož náručí se staneš hadrovou panenkou a zapomeneš na celý svět. Zkrátka chlapa..., s velkým srdcem, šikovnými prsty, hbitým jazykem a velkým ptákem!"

 Ještě teď si pamatuje, jak se málem udusila soustem, když to její děda vyslovil. A přitom se u toho tvářil, jako kdyby jí právě předčítal jídelní lístek. Jakoby nic. 

Přesně..., jako ten chlap, který ji tak neskutečně moc štve.