Bruno Jameson stál u okna svého honosného domu a díval se ven. Pyšnil se titulem lord, ale na ono oslovení, si moc nepotrpěl. A i když mu táhlo skoro na sedmdesát, vůbec na to nevypadal. I jeho mysl, zůstala stále mladistvá a hlavně nezasažena manýry bohatých lidí. 

Řekl by, že prožil spokojený a plodný život. Plný lásky, vzrušení a sexu, i když našli by se i temné dny. A jedním z nich, byla i tragická smrt jeho syna a snachy, po kterých mu zbyla jen jejich malá dcera Variol. 

Vychoval svou vnučku s láskou a pochopením. Mohl ji dát jen to nejlepší, a nikdy jí nic neodmítl. A to byla asi ona osudná chyba. 

Měla své auto, svého řidiče. Svou chůvu i svou služku. Dokonce soukromé letadlo a cokoliv si umanula. Pozdě zjistil, že z Variol vychoval rozmazlenou a nafoukanou dívku, která si byla moc dobře vědoma toho, kdo je její děda.

 Variol byla krásná a chytrá. Dopřál ji nejlepší studium, ale ve svých třiadvaceti letech, byla upjatější, než on. Vždy pečlivě nalíčená a upravená. Oblečená podle poslední módy a do nejdražších modelů. Vždy se perfektně ovládala a dodržovala etiketu. A na jeho naléhání, aby se trochu bavila a popustila uzdu své upjatosti, jen vztekle odfrkla.

 A když mu jednoho dne oznámila, že se hodlá zasnoubit s Peterem Falkerem, rozhodl se zasáhnout. Onen floutek, byl pro něj jen zlatokop a vypočítavý ničema. Znal dobře jeho otce a rozhodl se, že je na čase, Variol přimět k rozumu. Přimět ji žít. Cítit a milovat. Opravdu, milovat.

 I když bylo jisté, že zrovna s ní, to nebude tak jednoduché. Vůbec nechápal, po kom mohla být. Však on, i jeho syn, byli tak plni života. Užívali si ho plnými doušky, jako všechno, co jim nabízel. Včetně vášně a sexu, které jak se snad zdálo, bylo pro Variol zcela neznámé slovo. 

Náhle spatřil, jak se příjezdovou cestou k jeho usedlosti řítí starý, oprýskaný pick up. Prach se mu zavířil pod koly, když se smykem zastavil na nádvoří. A když se z auta vyřítil mladý, rozzlobený muž, přelétl mu po tváři úsměv. Byl to Caleb McLauglin.

Onen mladík, byl na hony vzdálen mladíkům, se kterými se Variol byla ochotna stýkat. A ve svých osmadvaceti letech, měl za sebou víc, než kdokoliv za celý život. 

Nebyl bohatý. Nebyl ani urozený, a už vůbec nebyl vybraných mravů. Bylo mu pouhých čtrnáct, když on, a jeho tři bratři osiřeli. A i když už tehdy se Caleb pral jak lev, aby je mohl vychovávat, úřady to nedovolili. Jeho bratrům bylo tehdy od čtyř, do šesti let, a byli umístěni do místního, dětského domova. 

Caleb ovšem utekl. A zrovna v té době, ho Bruno Jameson jednou potkal za temné noci, když ho na periferii města, přepadl jakýsi gang výrostků. Tehdy mu jistě zachránil život, byl si tím jist, a i když věděl, že vůdce onoho gangu byl on, poznal, že je zcela jiný, než se snažil tvářit. On se jen snažil přežít, ale jeho srdce bylo dobré a čisté. 

A tak když se po čtyřech letech, ve svých osmnácti Caleb objevil na prahu dětského domova, že si své bratry odvede, byl to právě on, kdo se za něj zaručil. 

A nezklamal ho. Caleb se s bratry usadil v jednom z jeho starých domů, na druhém konci jeho panství. Dům byl na zbourání a před demolicí, ale Caleb z něho vybudoval docela útulný domov, pro své bratry. Oživil zarostlý vinohrad v horách, a i když dřel od nevidím do nevidím, dokázal bratry vychovat. 

Bruno Jameson si ty hochy oblíbil všechny, a měl je rád, skoro jakoby byli jeho, ale Caleb vždy odmítl jakoukoliv pomoc. Byl hrdý a tvrdohlavý. 

Jako stvořený, pro jeho vnučku, napadlo ho právě v den, kdy mu oznámila onu novinu, že chodí s Peterem Falkerem. A tehdy ho napadl onen ďábelsky bláznivý nápad, pro který se nyní mladík skoro nepříčetně naštvaný, řítil do jeho domu. 

Domluvil s jeho bratry, únos své vnučky. Bez Calebova vědomí, samozřejmě, protože věděl, že on by nikdy nesouhlasil. 

Magnus, Dylen a Lucas, dnes čtrnácti, až šestnáctiletí výrostci, na jeho přání unesli Variol. Na hlavu ji natáhli starý pytel a odvezli ji do jejich domu v horách.

 A bylo jisté, že Caleb zřejmě už zjistil, že se v jeho kůlně, nachází neznámá dívka, přivázaná k židli, s pytlem na hlavě, protože se náhle rozlítly dveře, a do místnosti se vřítil rozzuřený a naštvaný muž.