Rowan stál před velkými dveřmi do hlavního sálu a jeho srdce bušilo jako splašené. Představa setkání s dívkou, která mu byla souzena a která držela klíč k jeho spasení, ho naplňovala směsicí nervozity a naděje. Věděl, že toto setkání může změnit jeho osud, ale jak na ni zapůsobit?

Zhluboka se nadechl, a poté dveře otevřel. Místnost byla plná světel svíček a jemného šepotu přítomných hostů. Uprostřed sálu stála Ariana, elegantní a půvabná, s očima plnýma očekávání. Nadšeně se rozhlížela kolem, a co chvíli šťouchla udiveně do své přítelkyně Lili Starlingové. Ostatně byl to jeho nápad, aby svou kamarádku vzala s sebou, aby se cítila lépe. Ale jak se zdálo, nebyla to ona, kdo by nejraději vzal nohy na ramena. Byl to on.

Od útlého věku byl Rowan zasvěcován do tajů magie a bojového umění. Strávil nekonečné hodiny ve společnosti čarodějů a mistrů, kteří ho učili, jak ovládat svou moc a chránit své království. Jeho dny byly naplněny studiem starodávných textů, tréninkem a přípravou na boj s temnými silami. Nikdy však nezískal zkušenosti v jednání se ženami, natož s dvořením.

Ještě několikrát se zhluboka nadechl a pak váhavým krokem vykročil vpřed. S každým krokem, kterým se k ní ale přibližoval, cítil, jak se jeho nejistota stupňuje. Znalosti a sebevědomí, které měl v oblasti magie a boje, zde zcela selhaly. Bylo to, jako by všechny jeho dovednosti zůstaly za dveřmi sálu.

Zdála se mu překrásná. Přesně taková, jak si ji pamatoval, když ji vloni zahlédl. Snad ještě krásnější, protože již bez pochyby, byla ženou a ne dítětem.

Její dlouhé, tmavé vlasy se volně vlnily a leskly ve světle svíček, rámovaly její jemný obličej s vytesanými rysy jako z mramoru. Její oči byly jako dva safíry, hluboké a zářivé, plné tajemství a očekávání. Měla na sobě šaty gotického stylu, které jí perfektně padly. Šaty byly z černého sametu, zdobené složitými stříbrnými výšivkami, které připomínaly stíny a světlo na noční obloze. Dlouhé rukávy byly zakončené jemnou krajkou, která se třpytila při každém jejím pohybu. A na jejím krku se na stříbrném řetízku houpal talisman, který byl klíčem k její schopnosti ovládat magii, která byla pro Rowana a jeho království byla tak důležitá.

Rowan cítil, jak ho její krása a tajemná aura naprosto fascinují, a zároveň v něm rostla nervozita z toho, jak na ni zapůsobit. Jeho srdce bušilo jako nikdy předtím a cítil, jak mu v krku vysychá. Každý krok směrem k ní se zdál být jako překonávání obrovské propasti. Nejistota ho svírala a nervozita se stupňovala s každým momentem. Přesto nemohl odtrhnout oči od její krásy a elegance. Pocit, že právě toto setkání může změnit jeho osud, mu dodával odvahu, i když se cítil neobratně a zranitelně.

Otočila se k němu ve chvíli, když se k ní konečně přibližoval a nervozitou málem zakopl. Pevně semkl rty a když k ní přistoupil, pokusil se o co nejmilejší úsměv.

„Jsem rád, že jste přijela, Ariano." řekl s mírně třesoucím se hlasem. Pak vzal její ruku, a aniž by přerušil jejich oční kontakt, sklonil se a políbil ji na hřbet dlaně.