„Tak konej!" řekla, již zcela klidně a postavila se proti němu, „zbav mě mé nesmrtelnosti, protože bez tebe, je mi zcela k ničemu. A zbavte mně mého života, můj pane, protože bez vás, nemá žádného smyslu." Zavřela oči a vystrčila bradu mírně proti němu. Dávajíc mu tak najevo, svou odhodlanost.

 Ale satan zaváhal. Skoro nevěřícně se díval na ženu před sebou a hlavou se mu honila spousta rozporuplných pocitů. Očima bloudil v její tváři a zuřivě se přehraboval její myslí. 

Zprudka vydechl, když si uvědomil, že její rozhodnutí je neměnné. Opravdu byla rozhodnuta raději zemřít, než žít bez něho. 

Nevěřícně zatřásl hlavou k odporu a vztáhl k ní ruku. Nechal ji, ale spadnou podél svého těla. Najednou nevěděl, co má dělat. Snad poprvé za svůj předlouhý život, si nevěděl rady. 

„To..., po mě prostě nemůžeš chtít." Zašeptal, ale snad ani nečekal, že mu odpoví. Stále stála s očima pevně semknutýma a zpod řas, se jí kutáleli slzy. 

Ale představa, že by měla zhynout jeho rukou, byla nemyslitelná. Něco takového, si najednou nedokázal ani představit. Nikdy dříve by neměl žádných pochybností, však byl ďábel, ale nyní..., váhal. 

Náhle zvedl ruku a udiveně setřel slzu ze své tváře. Skoro nevěřícně se podíval na mokrou stopu na svém prstu. Satan přeci nepláče. Nemá emoce. Nemá srdce a jeho duše je černá, jako samo peklo, kterého je vládcem. 

Zamrkal a zatěkal udiveně očima, když si uvědomil, že již dávno, to není pravdou. Jeho srdce bušilo do jeho hrudi tak silně, že měl strach, že mu jistě vyskočí z těla ven. A jeho emoce, se jistě také pomalu probouzeli. Přeci to, co cítil, je něco tak silného a neuvěřitelného, že si s tím sám nevěděl rady. 

„Jestli...," vydechl a nahlas polkl, „jestli je láska to co cítím, pak tě k smrti miluji." S posledním slovem však projela jím tak silná vlna emocí, až s vydechnutím zavřel bolestivě oči. A před jeho očima, jakoby mu rázem proběhlo všechno, na co si tak dlouho snažil vzpomenout. 

Již ji ona slova jednou řekl, a nyní si tím byl jist. Zalapal po dechu a skoro zoufale se podíval do tváře té, pro kterou by byl schopen na místě zemřít. 

Ano. On, Daren z Carharu. Vládce Carharu a Almiony. Vládce podsvětí a nemocnější z démonů. Sám ďábel ve své velikosti, si uvědomil, že tato žena je jedinou, pro kterou by byl ochoten udělat cokoliv. Obětovat svůj život. Svou moc i své postavení. Svou zem. Obětoval by všechno na světě, jen aby ji neztratil. 

„Můj pane," zašeptala Diana a poklekla před jeho velikostí.

 Poznala, že se něco změnilo. Poznala, že prozřel a její slzy, nyní byli slzami úlevy. V jeho tváři se zračilo poznání, a ona si byla jista, že satanova mysl, konečně procitla.