Satanův oheň pohltil oba dva. V důsledku jeho touhy zaplanul ještě mocněji. Přitáhl si ji do svého objetí, a konečně spojil své sty s jejími.

 Něco tak mocného a spalujícího, ještě nezažil. Bylo mu jasné, že již někdy držel její křehké tělo v náručí. Že již ji zřejmě nesčetněkrát líbal, ale nyní to pro něj bylo poprvé. 

Hladově drtil její rty a vzdechy touhy, které tlumil svými ústy, ho přiváděli na pokraj šílenství. Najednou měl pocit, že se snad všechny buňky v jeho těle zbláznily. Že snad každičký nerv, céva a každičký kousek jeho kůže, touží po jediném. Po spojení s touto ženou. 

Sklonil se k jejímu krku a svými horkými rty, pokračoval k jejím prsům. Když konečně sevřel jednu z jejích bradavek mezi svými zuby, z hrdla se mu vydral skoro nadpřirozený skřek. Svíral pažemi její boky a vášnivě kroužil ústy po jejím těle. 

„Potřebuji tě ochutnat," vydechl do její kůže, když se propracoval až k jemným chloupkům, nad jejím přirozením, „musím vědět, jak chutnáš, nebo zešílím." 

Diana vpletla prsty do jeho vlasů a souhlasně zamručela. Dotkla se jeho rohů a sevřela je ve svých dlaních, a tehdy se satan pomalu nepříčetně sklonil mezi její nohy. Poklekl, položil si jednu její nohu na své rameno a hladově se přisál na její pysky. Zhluboka vdechl její vůni.

 „U satana!" zavrčel do jejího lůna vzrušeně, „ta vůně! Ta chuť! Jsi mana nebeská, a já mám pocit, jako bych to již někdy dělal." I jeho pulsující penis, schován pod tenkou látkou kalhot, si byl tím jistě jist. 

Však pocit, který zažíval, nemohl přirovnat k ničemu na světě. Její vzdechy a třesoucí se tělo pod jeho počínáním. To jak si ho k sobě tiskla, držíc ho stále za jeho rohy a evidentně žádala víc, ho naprosto odrovnal. 

„Diano!" vykřikl skoro pološíleně, když se roztřásla a ucítil na svém jazyku chuť jejího vyvrcholení, „potřebuji tě! Potřebuji tě tak moc, že se to nedá snést!" V dalším okamžiku, dřív než se stačila Diana vzpamatovat, ji pokládal do měkkého mechu na kraji tůně a stanul před ní zcela nahý. 

„Můj bože!" zašeptala Diana vzrušeně, „úplně jsem zapomněla, jak moc je veliký." 

„To jméno, přede mnou nevyslovuj," zamračil se ďábel na oko, „jsem ďábel. Ne bůh, Diano." Řekl a poklekl mezi její nohy. 

Několik chvil se díval do její tváře a kochal se její krásou. Opájel se její touhou a vzrušením, které patřilo jen jemu. Toužila po něm, cítil to. Chtěla ho tak moc, že tomu sám nemohl uvěřit.

Ale co bylo skoro nemožné, ale jistě nesporné, konečně definoval onen cit, který k němu cítila. Milovala ho. 

Nevěřícně si odfrkl a konečně zalehl její tělo svým. Pak do ní jedním trhnutím pánve vstoupil, a ihned se začal zběsile pohybovat. Konečně si mohl vzít to, po čem tak moc toužil a co potřeboval. 

Ano, když se po nějaké době, zadíval do její zpocené tváře, přiznal si, že bez ní nedokáže žít. Potřeboval ji. Ona byla jediná věc, bez které se ďábel nedokázal obejít.