Satan zaostřil. Žena, koupající se v tůni, byla Diana. Žena, která mu darovala dědice. 

Jeho srdce zabušilo takovou silou, že se rukou dotkl své hrudi, jakoby měl strach, aby mu nevyskočilo. Jeho bystrému zraku, nemohlo ujít nic. Ani to, že byla zcela nahá.

 Nahlas polkl. Vůně, která omámila jeho smysly, zapříčinila to, že zcela zapomněl na Damiána. Teprve když se rozeběhl celý rozjařený k tůni a po cestě nadšeně odhazoval své oblečení, se satan vzpamatoval. 

„Půjdu se také koupat!" jásal, ale to již satan stanul před ním, na břehu tůně.

 „Damiáne!" vykřikla Diana káravým hlasem, „měl bys být v posteli!" postavila se, ale vzápětí si uvědomila, že je nahá. Ponořila se až po krk a zamračila se na satana.

 „A ty bys měl mít také více rozumu!" vykřikla, „neměl bys ho nechat ponocovat! Je to tvůj syn, tak bys měl podle toho chovat! Měl bys...!" poslední slovo se jí vzpříčilo v hrdle, když si uvědomila, s kým mluví. Jeho překvapený výraz a planoucí oči ji prozradily, že něco takového nečekal.

 A byla to pravda. Nikdo se neodvážil na něj zvýšit hlas. Nikdy. Sevřel oči do úzké škvírky. Pak se podíval na Damiána, lehce hnul hlavou a Damián zmizel, jako mávnutím proutku. 

„Kde..., kde je?" zašeptala Diana. 

„Ve svém pokoji." Odvětil klidně satan a zhluboka se nadechl.

 Její vůně ho tak dráždila, že přestával racionálně uvažovat. Měl by asi zmizet jako Damián, jenže jeho mysl byla zabrána zcela jinou myšlenkou. Chtěl ji. Tak moc ji chtěl, až ho to samotného překvapilo. 

„Nenaháním ti hrůzu?" řekl zamyšleně, aniž by z ní spustil zrak, „nemáš ze mě strach, když takto mluvíš se samotným satanem?" I přes tmu, která se rozléhala kolem, spatřil, jak zčervenala.

 „Nemám," zašeptala, „neublížil bys mi. Nikdy!" dořekla statečně a sklopila zrak. Byla přesvědčena, že jeho pronikavý zrak, vidí až na dno její duše. 

Několik dlouhých a nekonečných vteřin se satan ani nehnul. Jakoby ho její slova překvapila. A její emoce, mu potvrdily pravdivost jejích slov. Cítil touhu z jejího pohledu. Víru a náklonnost z její duše a snad i něco víc, co nedokázal definovat.

 „Vystup z vody!" řekl náhle, když si všiml, že začíná drkotat zuby. Diana se však ještě více ponořila.

 „Tak se nedívejte, můj pane!" vydechla. Najednou se před ním styděla, a nevěděla proč.

 „Proč?!" zamračil se, „předpokládám, že jsem tě již viděl, když jsi porodila moje syny. Zřejmě jsem i hladil a líbal tvé tělo, tak proč nyní pojímá tě stud?" 

Nedokázal to pochopit. Však i on cítil tak velkou touhu, že se nedokázal ovládat. A snad ani nechtěl. Zatoužil ji alespoň spatřit. Alespoň na malý mement vidět její hebkou a nahou kůži. Její ňadra a oblé pozadí, které nedalo mu pokoje. 

„Chtěl bych tě vidět nahou," řekl najednou tak upřímně, jak to svedl jen on, „vylez prosím z vody, ať mohu spatřit tvé nahé tělo."