Daren s hlavou klidně opřenou o opěradlo trůnu, pozoroval, jak jeho služebné myjí její tělo. Přistihl se při tom, že z ní nedokáže spustit zrak. 

Stála v kádi, se sklopenou hlavou, a neodvážila se k němu vzhlédnout. Dívky třeli její hebkou kůži kartáči, a jeho oči sledovali každičký, onen pohyb. 

Slyšel jak ji divoce buší srdce. A rozbušilo se ještě více, když se kartáči dotýkali jejích intimních partií. Ne však proto, že by ji to vzrušovalo, ale proto, že se před ním styděla. 

To zjištění, ho překvapilo. Ještě nikdy se nesetkal s lidskou dívkou. Dívky a ženy v jeho království, byli jiné. 

Pro jediný jeho pohled, a jeho náklonnost, by udělali cokoliv. Nahota pro ně nic neznamenala. A vlastně ani pro něj. Ale nyní zjistil, že ta její, ho překvapivě rozrušila. 

Rozčileně si odfrkl. Bylo to poprvé za jeho předlouhý život, kdy jeho tělo reagovalo. Do teď si bral ženy jen pro své potěšení. Pro uspokojení potřeb jeho těla, a vlastně ho ani nevzrušovali. Chtěl po nich jen jedno, a to vždy dostal. 

Ale tato lidská dívka, zasáhla jeho smysly, již když ji poprvé spatřil. Ačkoliv byla špinavá a zbědovaná, nedokázal ovládnout ten divný pocit, který cítil.

A nyní, když celá mokrá stála před ním zcela nahá. Čistá, jako lilie, a její bílá a hebká kůže, se leskla pod kapičkami vody, jeho srdce se již po několikáté otřáslo.

 Musel si přiznat, že krásnější dívku, ještě nespatřil. Její bezbrannost a čistota, kterou cítil z jejího srdce, ho vzrušovala. A její nádherné tělo též.

 Dívky konečně dokončily svou práci, a na Darenův pokyn rukou, rychle zmizely.

 Diana vystoupila z kádě, a s rukama svěšenýma podél těla, a sklopenou hlavou, se postavila. Třásla se po celém těle, ale nedala na sobě znát, že má strach. 

Její statečnost, ho ohromovala. Tato dívka, nevládla žádnou nadpřirozenou silou. Byla bezbranná jako dítě, a přesto možná silnější, než kterýkoliv z jeho poddaných.

 „Víš, kdo jsem?" Řekl konečně, aniž by z ní spustil zrak. 

„Ne, pane." Zašeptala sotva slyšitelně, ale slyšel ji zřetelně. Však když chtěl, slyšel i trávu růst.

 Zhluboka se nadechl. Její vůně, neustále mámila jeho smysly. 

„Přistup blíž, chci si tě prohlédnout."

 Poslušně, i když váhavě, a s tlukoucím srdcem, udělala, co chtěl. Zastavila se na krok pod jeho trůnem. 

„Vzhlédni!" zavelel, a když se mu podívala do tváře, jeho oči zaplanuly. 

Přimhouřil oči a pevně semkl rty. Nevěřil přeci na pouto, ani na ďáblovo znamení, ale to co cítil, bylo stále silnější. 

„Jsem samotný pán pekel," pronesl do ticha, „jsem ďábel. Jsem satan. Pán temnot. Vládce podsvětí. Vládce Carharu. A ty..., jsi mi povinována svým životem."

 Zakroužil v její tváři. Hledal v ní strach a úzkost. Děs a obavy, ale nic z toho, k jeho překvapení nespatřil. Jen zalapala po dechu, ale statečně mu opětovala svůj pohled 

„Stále ze mě nemáš strach?" Udiveně zatřásl hlavou. Pak pokynul Rebece, aby zkontrolovala její tělo.

 Nebylo to však třeba, již měl zmapován každičký kousek její kůže. Její prsa, boky, i klín. A tak moc se mu to líbilo, ale značku nespatřil.

 „Darene?!" vydechla náhle Rebeka, udiveně se dívajíc na její pozadí. Pak Dianě pokynula, aby se otočila. 

Daren zprudka vydechl. Na její hladké kůži, oblého pozadí, spatřil ďáblovo číslo. Jeho číslo. Mateřské znaménko, ve tvaru tří šestek.