Satan překvapeně povytáhl obočí. Něco takového, od ní nečekal. Ale najednou nevěděl, jak se zachovat. Toužil po ní tak moc, že se jeho tělo probudilo, ale jeho mysl, ho znovu varovala.

 „Diano, já..." vydechl a zavřel oči. Jeho srdce se rozbušilo jako o závod. 

„Řekl jste cokoliv, můj pane." Nedala se odbít Diana. Poznala na něm, že váhá. Že po ní touží, a jen jeho utkvělá představa, že pro ni není dost dobrý, mu v tom bránila.

 Udělala jeden krok směrem k němu a jeho oheň rázem pohltil i ji. Stanula v obležení jeho plamenů a podívala se mu do očí. 

„Neodmítejte mne," zašeptala a vztáhla ruku k jeho tváři, „sic mne pošlete na druhý břeh, ať necítím bolest, která drtí mé srdce." 

„To bych nikdy nedokázal," vypravil ze sebe satan ztěžka, „nikdy ti nedokáži ublížit." 

Její horká a měkká dlaň na jeho tváři, ho celého rozechvěla. Již ten pouhý dotek, vyvolal v něm vlnu touhy a něčeho, co nedokázal k ničemu přirovnat. Však ten pocit byl skoro nadpozemský, že již nezapochyboval, že je to láska.

 „Ale ubližujete mi více, než si myslíte, můj pane. Nedokáži žít bez vaší lásky. To raději sama odejdu na druhý břeh." 

„To není možné, Diano," smutně se zasmál, „jen ďábel zná cestu na druhý břeh. A jen ďábel, dokáže otevřít její bránu. Nikdo jiný." Mluvil tiše a s takovou láskou a něhou v hlase, až se Dianě znovu rozbušilo srdce.

 Opatrně se dotkl hebké kůže na jejím obličeji. Byla stejně horká, jako ta jeho. Několik okamžiků jemně hladil její kůži, pak zprudka vydechl. Pustil ruku, jakoby se popálil a snažil se udržet pod kontrolou svůj dech.

 Diana poznala, že jestli něco neudělá, opět se stáhne do své ulity. Jemně se dotkla jeho nahé hrudi. Sjela prsty po kontuře jeho obličeje, po jeho krku, až k vypracovaným svalům na břiše.

 Satan ztuhl ve své velikosti a snad ani nedýchal, jen zavřel oči. Diana si dodala odvahy a přitiskla se k němu tak, aby mohla políbit jeho ústa. 

Zasténal, ale oči neotevřel. Ale ani se nebránil. Nemohl. Neměl již sil, bojovat se svou láskou a tím, co k ní cítí. 

Přitiskla tedy svá ústa pevněji a vpletla prsty do jeho vlasů. Líbala jeho mokré a horké rty, ale odezvy se jí nedostalo. Teprve když se dotkla jeho rohů. Když je pohladila a přejela po celé jejich délce, otevřel oči. Chytil ji za obě ruce a zprudka ji od sebe odvrátil, na délku svých paží.

 „Ty nevíš, co děláš!" zakroužil v jejím obličeji, sotva popadajíc dech, „zahráváš si se samotným ďáblem, Diano." Řekl téměř zoufale, stále ji pevně držíc, jako v kleštích.

 „Vím moc dobře, co dělám, můj pane," odvětila rozechvěle, „přeci ďábel, je mým manželem. Jsem ženou satanovou. Ženou mocného vládce temnoty. Jsem dospělá bytost, můj pane, a vím, co chci. A já chci vás!"